Česko-český spor o euroústavu

Je těžké jednoznačně obvinit, kdo za nedohodu může. Situace v České republice je totiž ne zcela typická, vládne levicová vládní koalice, avšak prezident pochází z řad pravicové opozice, přičemž vládní koalice ho prostřednictvím několika svých poslanců a senátorů pomohla zvolit. Politická scéna je natolik rozhádaná a vládní koalice natolik křehká, že je často velmi obtížené dohovořit se na čemkoli. A tak se také může stát, že vládní koalice a opozice je velmi rozpolcena v otázce další integrace České republiky v rámci Evropské unie.

Poměrně ostré prohlášení ODS o tom svědčí. "Vláda ČSSD v čele s premiérem Grossem podpisem tzv. evropské ústavy definitivně přistupuje na další omezení státní suverenity a zhoršení našeho postavení v Evropské unii ve srovnání se současným stavem. Je jen smutným paradoxem, že k tomu dochází den po svátku státní nezávislosti. Taková politika vlády nemá ani nadále nebude mít naši podporu," praví se v pátečním prohlášení ODS. Otázkou samozřejmě je, jako alternativu nabízí ODS, když se politikové Evropské unie na Ústavě už dohodli a všichni se do Říma sjeli. To, že podepsaný dokument nebude mít lehkou další cestu ke konečné platnosti, to je věc druhá. Vypadalo by ale jistě zvláštně, kdyby jediným členským státem Evropskou unie, který by do Říma nepřijel, byla právě České republika.

Druhá věc je ale diskuse na domácí scéně, jejíž absenci kritizuje prezident republiky. Podpis Ústavy prý vláda zlehčuje, míní prezident. "Vnímám velmi rozpačitě to, že takovou zásadní věc, jako je podpis smlouvy o evropské ústavě, schválila naše vláda až včera, tedy ve středu. Že to schválila, aniž by se to stalo jakoukoli vážnější diskusí v naší zemi. Je to jakoby neudálost, kterou se vláda snažila zbagatelizovat, a to je špatně," to prohlásil prezident ve čtvrtek.

Požadavek diskuse je samozřejmě zcela legitimní a je jen škoda, že se i věcné otázky v České republice natolik politizují, navíc velmi agresivně, takže není možné se nakonec dohodnout téměř na ničem. Duch téměř kocourkovský pak mají vzájemné přestřelky mezi prezidentem, premiérem a ministerstvem zahraničních věcí o tom, kdo měl či neměl jet do Říma ústavní smlouvu podepsat. Prezident to otevřeně odmítl, přestože má jít o smlouvu, kterou by prezident podepsat měl. Avšak očekával prý, že bude osloven, aby jmenoval náhradníky. To se prý podle prezidenta stalo až v úterý odpoledne. "Až jsem si skoro říkal, že na to zapomenou a že tam z České republiky nepojede nikdo," řekl prezident.

To jsou opravdu zvláštní poměry, které v České republice panují a daňový poplatník, který si financuje státní aparát a také politiky se musí jistě divit, zda-li jím placení úředníci ve dvou úřadech nejsou schopni zvednout telefon, ať jedni nebo druzí, a vyjasnit si, jak se věci vlastně mají. Takto to vypadá, že řevnivost mezi jednotlivým ústavními činiteli je tak velká, až to poškozuje fungování státu.

Nechápe ale ani premiér Stanislav Gross. Podle něj zase prezident problémy eskaluje, protože o tom, kdo pojede do Říma, hovořili spolu už před šesti sedmi týdny.

Takové přestřelky jsou opravdu podivuhodné. Spíše by se mělo mluvit o samotné evropské integraci, protože na jejím průběhu je jistě mnoho co diskutovat. Ostatně, tato diskuse probíhá a probíhala v celé Evropě a například ve Velké Británii konzervativní opozice také velmi ostře kritizuje vládu za schválení Ústavní smlouvy a vláda zase obviňuje opozici, že jí vůbec nejde o smlouvu, ale o vystoupení z Evropské unie.

V české společnosti by se mělo začít dít to úplně základní, diskutovat o svém postavení v Evropské unii a o názoru na její fungování. Česká republika je nyní právoplatným členem a na jejím názoru záleží. Jaký je to ale vlastně názor, kromě toho, že členství je snad tak nějak výhodné? Ani opozičníci evropské smlouvy neřekli jasně, jak si další fungování případně bez smlouvy představují. Těžko pak vyzývat k diskusi, když není jasné, o čem by vlastně se mělo diskutovat.