Češi a kosmické právo

Z celoplanetárního hlediska je celkem jedno, kde mají své kořeny osobnosti, které se v kosmickém věku podílely na úspěších lidstva. Z hlediska genia loci to však zase tak úplně jedno není. Naše malá země se nikdy nemohla stát kosmickou velmocí, přesto se na vývoji techniky pro lety do vesmíru podílíme. Řada Čechů se také podílela na formulování základních principů z oblasti kosmonautiky, a především jsme stáli u základů kosmického práva.

Reálný zájem o kosmické lety se v Evropě a Americe poprvé výrazněji objevil v druhé polovině 20. let. Zprávy o prvních pokusech s raketami a o dalších kosmických vizích začaly do Československa přicházet z Německa, Ruska, Francie i USA. U nás se tato vlna projevila okolo roku 1928.

Český raketový průkopník Ludvík Očenášek začal v roce 1928 na Bílé hoře i jinde odpalovat své malé rakety poháněné střelným prachem. V tomtéž roce radiolog (dnes bychom řekli spíš jaderný fyzik) Vilém Santholzer vydal velmi realistickou populární knížku o budoucích kosmických letech. Její titul zněl: Raketové lety do vesmíru – Jak na ně pohlíží střízlivá věda a co bude z dnešních vědeckých fantasií jednou pravděpodobně uskutečněno. V této knize poměrně dobře a přesně odhadl taktický postup a posloupnost technologických řešení první dekády pilotovaných letů do kosmu. Ta ovšem nastala až o 30 až 40 let po vydání knihy. S jedinou výjimkou – nepředvídal účast laboratorních zvířat na palubách družic před letem člověka.

Právnický vizionář Vladimír Mandl

Před druhou světovou válkou přitom o kosmonautice vyšly v Československu jen dvě knihy, o raketách jako takových jich vyšlo mnohem víc. Tou druhou knihou byla ve světovém měřítku ojedinělá knížka, která se věnovala pronikání do kosmického prostoru z právního hlediska. V roce 1932 ji v nakladatelství Šolc a Šimáček vydal JUDr. Vladimír Mandl (1899–1941), právník a diplomovaný letec z Plzně, který pracoval i jako soukromý docent na pražské ČVUT. Svou publikaci nazval Problémy mezihvězdné dopravy.

Můžete si koupit pozemek na Měsíci... Jsou to ale vyhozené peníze za kus papíru bez právního podkladu. (Modul Apollo 15 a lunární rover.)

Mandl k tomuto tématu vydal i dvě německé publikace, a jsou to vůbec první publikace o této právní disciplíně na světě. Mandl je proto právem pokládán za jejího zakladatele.

Kosmické právní principy

Dlužno podotknout, že Vladimír Mandl byl všestranně zaměřený člověk, který se zajímal o technický pokrok a vědu a také soustavně psal o právních aspektech automobilové a letecké dopravy. Bylo tedy logické, že už před válkou začal řešit i potenciální právní problémy cestování v kosmu a otázky kolem vlastnictví kosmických těles. Pravděpodobně jako první člověk na světě si uvědomil, že kosmický prostor není z různých důvodů prodloužením vzdušného prostoru nad jednotlivými státy, a že:

1. Družice obíhající Zemi na oběžné dráze se nemůže prostoru nad jednotlivými zeměmi vyhnout, takže nelze mluvit o svévolném narušení suverénní pásma nějaké dané země. Dráha družice je dána zákony nebeské mechaniky, a nelze ji proto změnit.
2. Bude rozumné, když státy a ani nikdo jiný nebudou tento prostor ani kosmická tělesa v něm se nacházející výhradně či soukromě vlastnit.

Základní myšlenky Vladimíra Mandla přešly později v 60. letech do mezinárodní legislativy o kosmickém prostoru, kterou tak pomohly vytvořit.

V tomto smyslu byl tedy zakladatel kosmického práva Vladimír Mandl dokonce liberálnější a progresivnější než např. některé pozdější koncepce kosmického práva, které přicházely ze sovětského Ruska. Ty považovaly přelet po orbitální dráze za narušení suverenity země, která se rozkládá pod ní.

Byly by mu asi také k smíchu dnešní údajné „prodeje pozemků“ na Měsíci a Marsu. Pro jejich vlastnictví totiž neexistuje žádný pořádný právní podklad. Je to jen hezký papír, který si můžeme zarámovat a pověsit na zeď.