Černé pondělí, aneb jak neschopnost dohodnout jednotný postup ohrozila životaschopnost EU

A pokud to někomu nedocházelo, stačil ještě letmý pohled na podtitulek."Světové akcie ztratily 2500 miliard dolarů". Nejčastěji se však opakovalo: "Svět se polekal neschopnosti Evropské unie dohodnout se o společném postupu". Pád totiž přišel v Evropě po sobotní frašce "krizových jednání" čtyř velmocí EU narychlo svolaných do Paříže prezidentem Sarkozym. Ti odsoudili rozhodnutí irské a řecké vlády poskytnout stoprocentní ochranu bankovním penězům domácích střádalů, ale na ničem se nedokázali dohodnout. Za "jednostranné jednání" a zhoršování krize pak nejvíc odsuzovala Iry a Řeky německá kancléřka Merkelová.

Bez ohledu na skutečnost, že schůzka představitelů Francie, Británie, Německa a Itálie byla projevem nekolegiality vůči dalším zemím unie, jakoby opět rozhodovaly jen velmoci a to ještě jen některé -- neboť například Španělsko naznačilo nespokojenost s tím, že nebylo pozváno -- její závěry neměly dlouhého trvání. Během víkendu totiž přišly zprávy, že německá hypotéční banka Hypo Real Estate je opět ohrožena a Merkelová se v neděli rozhodla ignorovat vlastní varování ze soboty a nejen pomoci bance 50ti miliardovou náplastí, ale také poskytnout německým střádalům podobnou státní ochranu -- odhadovanou až na 570 miliard euro -- jako Irsko a Řecko. Košile je pochopitelně bližší než kabát, ale jakékoliv zdání společného evropského postupu v sobotu proklamované, se najednou rozplynulo. V noci na pondělí pak následovala vláda dánská vytvořením likvidačního fondu ve výši 35 miliard korun a o pár hodin později garantovala vklady i vláda Rakouska. Zatímco Britové a několik jiných vlád ještě čekalo na vyjasnění, co přesně hodlá Německo dělat, aby mohly učinit totéž. Se zárukami přišly i vlády Švédska a Portugalska a začalo o nich uvažovat Španělsko. Asi si všichni uvědomili, že obří německá ekonomika má značný dopad na hospodářství unie a se skluzem do krize roste dopad i na do Německa exportující země.

Finanční krize zasáhla naplno Island, který nemá na krytí dluhů bank vzhledem k malému počtu obyvatel. Jeho banky byly dosud velmi aktivní co do investic v evropské obchodní síti a zvláště v Británii, ale podle expertů se ukázalo, že jejich zahraniční závazky činí stovky miliard dolarů, zatímco HDP země je pouze 14 miliard a tak Island bude muset požádat o mezinárodní bankovní pomoc. Obchodování s akciemi bank bylo v Rejkjavíku pozastaveno a premiér Haarde oznámil národu, že mu hrozí bankrot. Mezitím přišly další zprávy o potížích v Rusku, kde se vláda rozhodla nasypat do největších bank 950 miliard rublů. Na druhé straně, jednou z mála pozitivních pondělních zpráv byl pád cen ropy pod 90 dolarů. V úterý pak na narychlo svolaném mimořádném jednání ministrů financí unie v Lucemburku došlo k dohodě o zvýšení záruk vkladatelům bank EU na 50.000 eur o podpoře bank a burzy po ranních výkyvech zas začaly mírně stoupat, což jen potvrdilo, že jejich zhroucení zavinila evropská nerozhodnost. V Británii ovšem dál padaly akcie čtyřky největších bank, které prý od vlády chtějí každá podporu 15 miliard liber a obchodní komora přišla s předpovědí ztráty až 350.000 pracovních míst coby důsledku prohlubující se krize hospodářské.

Amerika tedy nyní zkoumá, zda záchranný plán bankovnictví uspěje a finanční a hospodářská krize se mezitím přelila do Evropy. Náhlý pád důvěry v banky a krizi vůbec je ovšem možné nazvat projevem pirátského pseudokapitalismu posledních let, spolu s nepodloženým nadhodnocením nemovitostí, trvalým nabádáním k nadměrnému půjčování a žití na dluh, s honbou za jen těmi nejvyššími a tedy normálně neudržitelnými výdělky. Ultralevicoví teoretikové zhroucení svobodného podnikání se ovšem radují předčasně. Ano, krize je tu, mnoho podniků zjevně zbankrotuje, statisíce lidí budou na dlažbě, ceny všeho zkolabují na předinflační úroveň a bude se začínat znova. A jako mnohokrát předtím, vinu nese lidská chamtivost a nedostatek morálky v podnikání, což včera vystihl britský premiér Gordon Brown, když zdůraznil, že ,,hodnoty, které osobně sdílí s celou zemí, jsou hodnotami oslavujícími tvrdou práci, snažení, podnikavost a zodpovědné riskování, což jsou všechno kvality, které trhy potřebují aby zajistily, že zisky, které z podnikání plynou, jsou hodnoceny jako spravedlivé''. To jaksi vysvětlení nepotřebuje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .