Časopis Vesmír 3/2007

23. září 2010

Březnové číslo časopisu Vesmír se mimo jiné věnuje kolapsu společností, promiskuitní DNA nebo otázce, proč dobré matky mají špatné syny...










Písmo svaté, madagaskarské / Pavel Hošek
Sám sebe popisuje Steve M. Goodman, autor The Natural History of Madagascar a vůdčí osobnost madagaskarské biologie, jako typického amerického biologa - "prošedlý vous, vlasy stažené do ohonu, slamák, sandály atd." Jeho kolegové jej hodnotí všelijak, ale nikdy ne výrazem typický. Už Goodmanova 203 cm vysoká postava je daleko od průměru. Běžný není ani způsob jeho práce, kdy přes den zlézá bahnitá úbočí v deštném lese a kontroluje odchytové pasti, měří úlovky, fotografuje, odebírá vzorky, preparuje; večer vaří na ohni a v noci mezi malarickými záchvaty sepisuje ve stanu vědecká pojednání. Pro poznání madagaskarské fauny udělal mnohem víc než kterýkoli jiný žijící člověk.

Vesmír 3/2007

Člověk a les v průběhu věků / Štěpán Březovják, Zuzana Jankovská
V naší malé zemi nenajdeme les, který by nebyl lidským hospodařením - ať přímo či nepřímo - ovlivněn. [...] V důsledku intenzivního využívání byly lesy v 17. století značně redukovány a jejich zbytky byly ve velmi špatném stavu. Vůbec nejhorší byl jejich stav v době Marie Terezie...
Součástí článku je dvoustrana Krajina a les v holocénu.

Vesmír 3/2007

Dobré matky mají špatné syny / Radka Storchová
Samice a samci se často liší svými schopnostmi, přednostmi a potřebami, z čehož plyne skutečnost, že to, co je dobré pro jedno pohlaví, nemusí být dobré pro druhé, ba dokonce naopak. Pěkně urostlý a silný muž, kterému při práci svaly jen hrají, rozechvěje srdce mnohé ženy, kdežto mužskému oku na ženách většinou lahodí jiné křivky. Protože se mnoho genů projevuje stejným způsobem u obou pohlaví, mohlo by se stát, že krásné a atraktivní ženy budou sice plodit krásné dcery, ale tím méně atraktivní syny - a naopak. Dvojice kanadských vědců, která se rozhodla tento předpoklad testovat na oblíbeném modelovém organismu, na octomilce, skutečně dospěla k tomuto závěru. Dobrým matkám-octomilkám se rodily dobré dcery, ale špatní synové. Překvapením však bylo, že dobří otcové plodili nejen špatné dcery, ale i špatné syny. Jak se dá tento jev, který na první pohled odporuje zdravému rozumu a do jisté míry brání fungování přírodního výběru, vysvětlit? Za vším zřejmě stojí pohlavní chromozomy.

Voskovky nejsou jen pastelky / Pavel Hošek
Druhová diverzita madagaskarské fauny je nevídaná a projevuje se především obrovským množstvím hmyzích druhů. Běžný návštěvník ostrova však z této pokladnice nespatří téměř nic. Jedním z mála druhů, s nímž se však setká téměř jistě, je voskovka Phromnia rosea. Patří do čeledi voskovkovitých (Flatidae), což jsou značně velcí, většinou v tropech žijící křísi (řád Auchenorrhyncha) s velkými a obvykle pestře zbarvenými křídly. Dospělci (červení, na horních snímcích) i nymfy (dole a na předchozí straně) dokážou vylučovat velké množství vosku. Nymfám slouží jako obrana před predátory - když si třeba nějaký pták přiletí zobnout velké a nápadně bílé pochoutky, zůstane mu v zobáku jen trocha bílého vosku a vlastního hmyzího tělíčka se nejspíš ani nedotkne.

Vesmír 3/2007

Rozpad komplexních společností / Václav Cílek
Rozpad společnosti označujeme stále častěji slovem kolaps, které po nedávném úspěchu knihy Jarreda Diamonda "Kolaps. Jak společnosti upadají a přežívají" téměř zlidovělo. Kolaps je ve skutečnosti široký pojem, který zahrnuje řadu procesů. Společnost prodělává kolaps, pokud vykazuje rychlou a významnou ztrátu určité (dlouhodobě) ustanovené úrovně sociopolitické komplexity... Delší dobu je oslabována centrální autorita, objevují se nepokoje a vzpoury. Vláda je schopna vybírat méně daní. Roste vnější tlak. Vláda se snaží mobilizovat různé záložní zdroje, ale je neúspěšná. Tato mobilizace zvyšuje tlak na obyvatelstvo, které se zlobí a brání. Politické centrum upadá a na jeho místě se objevují periferní střediska. Stát přestává chránit své občany. Nastává období bez zákonů...

Vesmír 3/2007

Promiskuitní DNA / Eduard Kejnovský
Genetická informace je v eukaryotických buňkách uložena nejen v jádře. Svou vlastní DNA obsahují také malé buněčné organely - mitochondrie a chloroplasty. Dříve se badatelé domnívali, že genetické systémy eukaryontních buněk - dva u živočichů (jádro a mitochondrie) a tři u rostlin (jádro, mitochondrie a chloroplasty) - jsou oddělené a každý si jde svou evoluční cestou. Na počátku osmdesátých let však vědci objevili chloroplastové geny v mitochondriálním genomu. Bylo jasné, že se tam musely dostat přenosem genů mezi organelami. Některé úseky chloroplastové DNA byly dokonce v mitochondriálním genomu obsaženy vícekrát, což svědčilo o vícenásobném přenosu. Tehdy vznikl termín "promiskuitní DNA", označující přenos DNA mezi buněčnými genomy. Objev promiskuitní DNA vyvolal řadu otázek...

Galapágy houbové říše / Miroslav Kolařík
Ranní pošta obsahovala zásilku od entomologa Jiřího Hulcra, který studuje ambrosiové brouky v tropech celého světa. V balíku byl špalíček dřeviny z Kostariky napadený kůrovcem Scolytodes unipunctatus. Kůrovci nemají zdaleka tak těsnou vazbu na své houbové symbionty, ale vstupují s nimi do různých vztahů. Mezi tyto brouky patří lesní škůdci, jako je lýkožrout smrkový, a mezi jejich houbové symbionty zejména houby vřeckovýtrusé z řádů Ophiostomatales a Microascales.

Vesmír 3/2007

Za houbami v březnu / František Kotlaba
Jaro by mělo přicházet kolem 21. března, ovšem každý rok je tomu poněkud jinak. Vývoj počasí v tom kterém roce má přirozeně vliv i na růst hub, jež na panující počasí citlivě reagují. V březnu můžeme najít velmi vzácnou, zákonem chráněnou hvězdovku Pouzarovu, barevně krásný ohnivec rakouský, štavnatku březnovku či penízovku smrkovou.

Vesmír 3/2007

Kmenové buňky proti nádorům / Jiří Pácherník
Experimenty testující schopnost embryonálních kmenových buněk a některých somatických kmenových buněk (neurálních či mezenchymálních) opravit poškozenou tkáň ukázaly, že se tyto buňky zachycují právě v poškozené tkáni, i když jsou vpraveny do krevního řečiště v místě od poškozené tkáně vzdáleném.

Léčí matčiny buňky cukrovku dětí? / Jaroslav Petr
Každý z nás je tak trošku svou vlastní matkou. A každá matka je tak trošku svým vlastním dítětem. Během těhotenství si plod a jeho matka zdaleka nevyměňují jen živiny a zplodiny látkové výměny. Přes placentu cestují obousměrně i krvetvorné buňky. I když matka a její dítě sdílejí jen polovinu dědičné informace, buňky svého protějšku bez větších potíží adoptují. A tak má dítě v těle matčiny krvetvorné buňky a v jeho žilách mohou i v dospělosti kolovat její krvinky. Tento stav je označován jako maternální mikrochimérismus. Matka je na tom podobně. Její organismus si osvojí malé množství buněk dítěte a dochází u ní k fetálnímu mikrochimérismu, který bývá prokazatelný i několik desetiletí po posledním těhotenství. Mateřské buňky mohou pomáhat při regeneraci tkání poškozené slinivky a tento proces bude jednou možné využít k léčbě cukrovky.

Proč jsou ženské pohlavní orgány "nepřístupné"? / Vladimír Blažek
Vzpřímení a chůze po dvou v evoluci člověka vyvolaly posun vnějších ženských pohlavních orgánů směrem dopředu. V důsledku těchto změn žena může manipulovat s kopulací, neboť při tomto postavení pohlavních orgánů je víceméně ke kopulaci nutný její vědomý souhlas. To mohlo být i jakýmsi "hybatelem" dalšího následného zvyšování nejen emocionálních, ale také kognitivních schopností člověka.

Věda není garantem pravdy, ale racionality / Dušak Třeštík
Kdo jasně myslí, obyčejně také jasně mluví
Věda nepředkládá pravdy, ale klade otázky a nabízí jejich řešení. Mohou být očividně užitečná, ale mohou být také jen zajímavá. Věda není garantem pravdy, ale racionality. To je její pravé poslání, udržovat víru v racionální způsoby řešení situací a problémů, tu víru, na níž je postavena evropská civilizace. Že věda je garantem pravdy, bylo od osvícenců po pozitivistické scientisty dogma, dnes už to samozřejmě dávno neplatí. Rozum nelze dokázat, tak jako nelze dokázat boha, prostě proto, že nelze nic dokazovat sebou samým. Je třeba věřit, tvrdohlavě věřit v to, že věda je garantem racionality.

O nevědomosti v moři informací / Oldřich Syrovátka
V době, kdy bychom mohli přistoupit k mezioborové syntéze a vytvářet nový pohled na svět a jeho hodnoty (nové paradigma), trpí snad každý jedinec nedostatkem znalostí, tak jako trosečník na hladině oceánu strádá žízní. Markantní rozdíl je v tom, že trosečník o své žízni ví...

Co tu kdysi rostlo? / Jiří Kolbek
Jaká vegetace by na našem území (nebo někde jinde) rostla, kdyby tu nepůsobil člověk a kdyby tu nikdy člověk nebyl? Mnoho společenstev i druhů rostlin se tu vyskytuje jen díky člověku, ale je pravda, že jiná právě působením člověka zanikla nebo byla omezena.

Spustit audio