Čára od Pabla Picassa

Teprve později, přibližně v době, kdy ustal řízený pokus povinně mne civilizovat v podobě neméně povinného vzdělání, jsem pochopil, že lidský život nemá vůbec žádnou hodnotu, alespoň ne takovou, jež by byla měřitelná v rozsahu váhy, míry a daně z přidané hodnoty.

Komentář jednoho z největších českých deníků k barmské katastrofě pravil lakonicky: "Kolik je přesný počet mrtvých v Barmě? To nikdo neví." Také se to nikdo nedozví, a i kdyby se dozvěděl, na události to nic nezmění, natož na ztracené hodnotě barmských životů - a tamní vojenské juntě je to zřejmě také úplně jedno. Má jiné starosti: jak hermeticky uzavřený systém pootevřít pro přísun humanitární pomoci a neohrozit přitom vlastní politickou vodotěsnost.

Lidé, události, předměty a všechno zbylé má tu hodnotu... Kdysi jsem četl příběh, spíše epizodu: bohatý milionář (to není omyl, chudý milionář nemůže existovat), bohatý milionář vzkázal, že zaplatí Pablovi Picassovi jeden milion dolarů za jakékoli dílo, dílko, cokoli vlastnoručně provedeného, skicu, skicu náčrtu nebo jen náčrt. Mistr prý přijel do vily bohatého milionáře a tam mu ukázali rozsáhlou bílou stěnu ještě rozsáhlejšího obývacího pokoje (či nádražní haly, co se rozměrů týče) se žádostí, aby cosi nakreslil. Pablo Picasso namočil štětec do barvy a učinil dlouhou čáru přes dlouhou stěnu a na konci té geniálně vyvedené čáry přičinil podpis. Na stole už ležel šek se slíbenou částkou.

Bylo by krásné živit se prováděním čmáranic po vilách bohatých milionářů, ale to by muselo přestat platit výše už dvakrát zmíněné pravidlo, spíše železný zákon. Postaven sám sebou na hlavu: lidé, události, předměty a všechno zbylé... má tu hodnotu, kterou jim já (míněn kdokoli z nás) určím. Jinými slovy, role z picassovského příběhu by se musely obrátit: úplně neznámý Nepablo Nepicasso by vtrhl do vily překvapeného bohatého milionáře, namočil by štětec do barvy (dále už příběh pokračuje zcela picassovsky), vyinkasoval by milion dolarů a šel o vilu dále.

Tímto způsobem by bylo lze založit naprosto úspěšnou firmu na výrobu chudých milionářů, jimž by zbyly oči pro pláč, počmárané stěny vil a prázdná bankovní konta.

Pochybuji, že by neomylná ruka volného trhu na cosi podobného netrpělivě čekala. Inzerát: "S námi zchudnete do 24 hodin," není moc lákavý slogan.

Takto složitě se blížím k tomu, co si myslím už delší dobu (a nejsem zjevně sám). Totiž, že reklamní průmysl se pomalu, ale jistě ocitá v dost vážné krizi. Důkazem je například "sporný klip", jak nazval tisk spot s modelkami propagujícími krásy Prahy s úmyslem představit naše hlavní město jako město luxusu, kam se po shlédnutí reklamního filmového poutače vrhnou bohatí milionáři a budou zde utrácet své nekonečné miliony ušetřené za neprovedené Picassovy čáry na zdi. Pokud někdo cosi podobného myslí vážně (a prokazatelně myslí), a to za výrobní cenu osmi milionů korun, je to důvod k vážnému zamyšlení všech, kteří televizněreklamnímu návrháři (návrhářům) cosi podobného umožnili.

Na tomto místě je radno ocitovat denní tisk: "Výroba spotu, za který magistrát zaplatil osm milionů korun, je pro některé problematická i z jiného důvodu. Vedle modelky Petry Němcové v něm totiž českou metropoli propaguje Miss World 2007 Taťána Kuchařová, přítelkyně radního pro kulturu Milana Richtra."

Na to jistě radní pro kulturu oprávněně namítne, že kvůli spotu nevymění přítelkyni Miss World 2007 za neznámou obstarožní pokladní v samoobsluze, ale v zásadě nejde o to, kdo je čí přítelkyně. V zásadě jde o to, jak se investovaných osm milionů reálně zúročí.

Představa, že bohatí milionáři celého světa se spojí a začnou navštěvovat hlavní město naší republiky v naději, že po jejich příjezdu se na ně vrhnou přední modelky a vítězky všech soutěží krásy, je přinejmenším optimistická - ale především mi uniká, na jaké prvotní úvaze je podobný nápad založen. Mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura k tomu řekl: "Jsou to úplně nesystémově vyhozené peníze."

Pomineme-li, že sporný spot spatřil světlo světa v době, kdy se pražská divadla a jistě oprávněně bouří ve věci rozdělování grantů na kulturu, máme, jak se zdá,l problém hned pro tři vědní obory: ekonomii, politologii a psychologii.

Propagace cestovního ruchu je na tom ovšem neskonale hůře než například medicína. Reklamní trhák pomyslné Nemocnice na kraji města: "Dnes vás operují naše přítelkyně," by způsobil adekvátnější reakce než myšlenka, že bohatí milionáři vtrhnou do Prahy, aby získali čáru na zdi. Případně na duši. A ze všech sil začali zrovna u nás chudnout.