Byla zveřejněna sociálně-politická zpráva OSN

Samotný název studie, zpráva o rozvoji člověka 2002 má trochu dramatický podtitul, prohlubující se demokracie v rozdělujícím se světě. Závěry, které zpráva přináší, nutí při nejmenším k zamyšlení.

Vlna rozvoje demokracie z let 80. a 90. se zastavila, tvrdí zpráva OSN a mnoho zemí sklouzává zpátky k autoritářství, nebo narážejí na narůstající ekonomické a sociální napětí. Od r.1980 se z 81-ti zemí, které se pokusily o rozvoj demokratických institucí jen 47 zařadilo mezi plně demokratické, politické a ekonomické režimy.

Ostatní buď stále ještě zápolí se základními demokratizačními reformami, nebo se naopak vrátily k totalitnímu systému vlády, nebo upadly do vnitřních konfliktů. jako příklad studie uvádí Pákistán, kterému vládne vojenský režim, nebo Zimbabwe.

Další zajímavý údaj citované studie OSN říká, že 24 zemí subsaharské Afriky tvoří konec celosvětové příčky států světa, seřazených podle tzv. meziročního indexu rozvoje člověka, který je průnikem průměrných hodnot délky života přímo na hlavu a dosaženého vzdělání v té které zemi. Ze 13-ti z těchto 24-ti nejméně rozvinutých zemí světa došlo od r.1989 k vojenskému převratu a ani jednou to nevedlo ke zlepšení situace obyvatelstva. Na zeměkouli dnes existuje téměř 200 nezávislých států, ale pouze ve 140-ti se konají pravidelné parlamentní volby, ve kterých soutěží kandidáti více politických stran.

Jako připomínka naivní víry v samospasitelnost voleb jako jediného klíče k demokracii, která tak převládala počátkem 90. let minulého století je také nutné rozumět údaji z této zprávy, který praví, že pouze 82 z oněch 140-ti volbami definovaných režimů lze označit za - cituji - plně demokratické při zajišťování lidských práv, s fungující svobodou tisku a nezávislým soudnictvím, konec citátu. 106 zemí, tedy více než polovina potom podle zprávy a kritérií OSN spadá do kategorie států, které stále omezují důležitá politická a osobní práva svých občanů.

Demokracie je tedy složitějším procesem, než je pouhá schopnost pravidelně organizovat volby a Sakiko Fukuda-Parr, hlavní autorka celého projektu varuje, že demokracie po r.1989 ve světě nesplnila očekávání, že automaticky zajistí rychlejší hospodářský rozvoj, více pracovních míst, vzdělání a lepší zdravotní péči pro všechny.

Přesto však tato zpráva jasně prokazuje, že autoritářské režimy jsou méně schopny zajistit svým občanům základní míru bezpečí a snesitelnou životní úroveň.

V závěru zpráva OSN doslova říká: demokracie není pro chudé země ani luxusem, ale ani pohromou, je nezbytným předpokladem procesu lidského rozvoje, předpokladem svobody a volby, která jediná zajišťuje jedincům nebo skupinám jejich identitu a naplnění v každé společnosti.

rse@rozhlas.cz