Byla válka Spojených států proti Iráku "strategickou chybou"?

Když zhruba před rokem vrcholila přípravná mediální, vysvětlovací kampaň, která v podstatě vyčlenila iráckého diktátora jako jednoznačného odpůrce Západu a škůdce, jehož je třeba eleminovat v zájmu bezpečnosti celého světa, nejvyšší američtí představitelé vyjadřovali stále naléhavěji obavu, že by irácký diktátor mohl tajně předat nějaké teroristické organizaci své zbraně hromadného ničení a umožnit jí tak nesmírně destruktivní útok proti západní civilizaci, možná ještě mnohem horší než se stal 11. září 2001.

Tyto obavy živila představa, že Irák má k dispozici bohatý arzenál chemických a biologických zbraní a že není daleko ani od výroby jaderné bomby a podporovala je i skutečnost, že v minulosti irácký režim skutečně použil zakázané biologické bojové prostředky: stalo se tak během vleklé války se sousedním Íránem v polovině 80. let a pak ještě jednou, za šíitského povstání na jihu země. V tomto druhém případě použil Sadám otravný plyn dokonce proti vlastnímu lidu!

Tváří v tvář tak krutému tyranovi musel každý rozumně uvažující člověk dospět k názoru, že Sadám Husajn by byl asi ochoten bez skrupulí použít tyto nesmírně ničivé zbraně proti komukoli, kdo by jej ohrožoval a zvláště pak proti nenáviděnému Západu.

Teoreticky se to stát mohlo a těžko vyčítat amerických činitelům, že uvažovali o tom, jak takové tragédii zabránit. Co se však zřejmě nezakládalo na pravdě, byl předpoklad, že Sadámův režim měl ještě loni k dispozici velký arzenál zbraní hromadného ničení. Nic takového se alespoň zatím neprokázalo a pravděpodobnost, že by mohlo být ještě v příštích měsících nalezeno nějaké velké zbrojní skladiště, je dnes poměrně malá.

Shodou okolností vydala minulý týden jedna americká nezávislá výzkumná instituce, Carnegieho nadace, podrobnou zprávu o tom, jak byly zkreslovány a zveličovány původní odhady západních zpravodajských služeb o hrozbě, kterou představoval Sadámův režim vůči Západu. V neděli zase prohlásil bývalý ministr financí Paul O'Neil v televizním rozhovoru, že prezident Bush připravoval válku s Irákem hned od nástupu do své funkce a nyní vychází ve Spojených státech další publikace, zpochybňující postup vlády. Jejím autorem je bývalý důstojník americké armády, hostující profesor na pennsylvánské univerzitě, Jeffrey Record, který označuje loňskou invazi do Iráku za "zbytečnou" a uměle vyvolanou, podobně jako ji hodnotí mnozí vnitropolitičtí oponenti prezidenta Bushe.

Opačný názor ale zaujal například známý komentátor deníku New York Times William Safire, který tvrdí, že válka v Iráku rozhodně nebyla "strategickou chybou". Důvodem k rozdrcení Sadámova režimu byla podle něj snaha zvrátit hrozivý nástup mezinárodního terorismu a zejména oslabit jeho stoupence na Blízkém Východě, a podrobně přitom vypočítává, co už irácká invaze ve svých důsledcích znamenala:

1. Libyjský vůdce plukovník Kadáfí se při pohledu na americkou armádu v Iráku rozhodl raději skoncovat s vlastním vývojem zbraní hromadného ničení, tvrdí William Safire. 2. V Afgánistánu se znepřátelení místní vojevůdci oproti původním skeptických předpokladům náhle dokázali dohodnout na textu ústavy, která má tuto zemi vyvést z mnohaletého z barbarství. 3. Syrský diktátor Assad se snaží jednat s Izraelem o navrácení území, které Syrie ztratila za vlády jeho otce. To by se v době Sadámovy vlády v Iráku nemohlo stát. 4. Na Západním břehu se dostává do izolace organizace Jásira Arafata a Palestinci se snaží hledat vůdce, který nebude podporovat terorismus. 5. Írán vyhověl evropským diplomatům, požadujícím inspekci jaderných elektráren a nedávné zákroky proti tamním reformním poslancům parlamentu jen odhalily slabost náboženských vůdců. 6. V samotném Iráku invaze ušetřila tisíce životů lidí, kteří by zahynuli, kdyby pokračovalo Sadámovo vyvražďování Kurdů a Šíitů. A Safire dodává, že dnes Amerika pomáhá zdolat zbytky bývalého iráckého režimu a setkává se přitom samozřejmě s potížemi, které jsou v takové chvíli běžné. 7. Severní Korea o víkendu umožnila prohlídku svého jaderného zařízení v Jongbjonu skupině amerických odborníků a o další zprostředkování dohody se Severní Koreou se zasazuje Čína. Celý tento vývoj podle Williama Safirea dokazuje, že válka s terorismem, kterou vyhlásily Spojené státy, má smysl a že je strategicky správná a morálně odůvodněná.