Byl Mojžíš alchymista?

I kdyby ale žil, proslulý odchod Židů z Egypta pod jeho vedením se odehrál asi ve 13. stol. př. n. l., zatímco první známky alchymie se objevují v Egyptě přibližně v prvních staletích našeho letopočtu. To však víme my a dnes; alchymisté vzdálených staletí byli přesvědčeni o tom, že jejich předchůdci znali všechna tajemství této nauky a ukryli je, aby se nedostala do rukou nehodným.

Kdo jiný by měl znát tato tajemství, než moudrý Mojžíš, jenž byl pokládán za jednoho z největších mistrů alchymie. Vcelku pak nepřekvapí, že můžeme dokonce najít alchymický návod pod jeho jménem. Podívejme se na něj jako na ukázku do jisté míry typickou. Text návodu, jenž je helénistické provenience, ocitujeme doslova, protože nám současně poskytne možnost ukázat, o co vlastně šlo. Návod se totiž pokusíme vysvětlit:

"Zdvojení podle Mojžíše. Měď, jedna unce, orpiment [žlutý minerál, sulfid arzenitý, As2S3], přírodní síra, jedna unce a přírodní olovo, jedna unce; rozložený realgar [tetrasulfid tetraarzénu, As4S4, rozložený realgar byl opět As2S3] jedna unce. Vař v ředkvovém oleji s olovem po tři dny. Vlož na pánev a dej ji na uhlí, dokud není síra odehnána, pak sejmi a najdeš produkt. Této směsi vezmi jeden díl a tři díly zlata. Roztav silně a shledáš, že se všechno promění ve zlato s pomocí Boží."

Hmotnostní jednotky nejsou podstatné a příliš nevadí, že je původní text poněkud poškozený, i toto stačí. Při analýze návodu, jehož cílem bylo zdvojnásobit výchozí množství zlata, nahlédneme, že přídavek síry hned na začátku procesu byl zbytečný, ostatně pak musela být odstraněna, "odehnána", což je označení sublimace.

Logo|foto:Český rozhlas

V minulosti zarážel chemiky ředkvový olej, než se ukázalo, že to byla druhá ze tří frakcí získávaných destilací vajec. Důvody tohoto počínání pomineme a jen uvedeme, že první frakce, "dešťová voda", opravdu vodou byla. "Ředkvový olej" byla žlutavá kapalina obsahující směs různých polysulfidů a něco mála pyridinových bází. Poslední frakcí byl "ricinový olej", hnědá viskózní kapalina, kde byly pyridinové báze, ale také dehet. I popsané vaření bylo zbytečné, takže nakonec by stačila až poslední operace, ve které se ke směsi přidává zlato a vše se taví.

Samozřejmě, že se žádná přidaná složka nepromění ve zlato, ale vznikne slitina, která podle dnešních pokusů obsahuje něco přes 60 procent zlata a jejíž zbytek tvoří měď, arzén a olovo. Dojem, že zlata vzniklo dvakrát více, než kolik ho bylo použito (odtud název metody jako zdvojení) mohli mít lidé ve starověku. Nutno ovšem připomenout, že už tehdy byly známy postupy, jak se přesvědčit o čistotě drahého kovu. Ale je pravda, že přece jen nebyly úplně běžné.

Je Mojžíš skutečně autorem textu?

Samozřejmě, že návod nezanechal Mojžíš, ale jak vidíme, jeho popularita jako alchymisty byla taková, že mu byl text připsán. Proč mohl vůbec být pokládán za alchymistu? K tomu musíme nahlédnout do Starého Zákona, a to do Druhé knihy Mojžíšovy, kde se mimo jiné líčí, jak tento muž vyvedl Židy z egyptského otroctví a putoval s nimi Sinajskou pouští. Tam ho také Hospodin vyzývá, aby k němu vystoupil na horu Sinaj a převzal zde desky Zákona, desatero přikázání. Mojžíš poslechne, vystoupí na vrchol a zde setrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Židé shromáždění dole ztrácejí trpělivost a žádají velekněze Árona, aby jim udělal boha, neboť, jak říkají (Ex 32:1): "Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země." Na to po nich Áron žádá, aby mu odevzdali zlaté náušnice (Ex 32:3): "I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho obraz býčka." V tuto chvíli se dopouští hříchu, zpronevěřuje se Hospodinovi a nabízí Židům modlu, pohanský idol, a lidé oslavují nové božstvo.

Logo|foto:Český rozhlas

Mezitím ale Mojžíš dostal Desatero a jal se sestupovat ke svým lidem (Ex 32:19): "Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl býčka a křepčení, vyplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod horou je roztříštil. Pak vzal býčka, kterého udělali, spálil jej ohněm, rozemlel na prach, nasypal do vody a dal Izraelcům pít."

Všechno je jasné, alespoň z hlediska alchymie. Zlato bylo dlouho pokládáno za "nesmrtelný" kov, protože nebyl znám způsob, jak ho "usmrtit", zbavit kovové podoby. Platilo to až do objevu lučavky královské (směsi kyseliny dusičné a chlorovodíkové, která zlato rozpouští) učiněného v Evropě po roce 1300. A přitom Mojžíš dokázal zlato spálit! Co víc, nakonec ho dokonce vpravil do vody a dával pít! Nebylo to snad proslulé aurum potabile, poživatelné zlato, které alchymisté považovali za zázračný lék? Tento výklad biblického příběhu povýšil Mojžíše na alchymistu mimořádných kvalit, a tak už to zůstalo.

Celý rozhovor s prof. Karpenkem můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 13. 4. 2007.