Byl Karel IV. dostatečně evropský?

Premiér Topolánek učinil dobře, když se v Evropském parlamentu zastal hlavy státu proti výpadům levicových poslanců. Je to slušnost. A navíc si to premiér mohl dovolit.

V předchozím projevu, v němž europoslancům nastiňoval priority českého předsednictví, dával těm, kteří by to snad ještě nevěděli, každým coulem najevo, že je to on, a nikoli Václav Klaus, kdo kormidluje náš předsednický půlrok.

Síň parlamentu byla sice poloprázdná a Topolánkův projev a následná diskuse do hlavních zpráv důležitých zpravodajských serverů nepronikly, leč to už je, jak praví lidové rčení, jiná opera.

Na celé věci je asi nejpozoruhodnější zaklínání se Karlem IV. Dovolával se ho jak Topolánek, když o něm mluvil jako o symbolu univerzalismu, který chce v Unii razit v rámci českého předsednictví, tak předseda socialistické europoslanecké frakce Martin Schulz. Ten vyjádřil naději, že na Pražském hradě bude brzy sedět někdo stejně evropský jako Karel IV.

Je docela úsměvné, když Karla IV. chválí za nadnárodní pohled příslušník národa, v němž se ještě nedávno držela teze, že Čechům byl sice Karel otcem, ale Němcům pouhým otčímem. Ale o to nejde.

Jde o to, že v historických paralelách bychom měli být vždy velmi opatrní. Karel IV. byl velký Evropan, ale nebyl "evropský". Co dělal, dělal hlavně pro posílení svého postavení a posílení svého rodu, nikoli Evropy jako celku. A Karlův univerzalismus? Ten byl striktně založen na císařově zbožnosti a jeho přesvědčení, že byl vyvolen Bohem. Tento typ univerzalismu ateističtí Češi Evropě v následujícím půlroce rozhodně nenabídnou.

Jinak nic proti Karlovi, byl to pašák, i když, univerzalismus neuniverzalismus, víra nevíra, když se mu to politicky hodilo, páchal věci značně nemorální. Inu, politik.