Bush odsoudil útoky na Kerryho

Bushovo vystoupení je nepochybně bohulibý čin, který nastavuje laťku do rozhodujících dvou měsíců, a to i přesto, že zazněly různé škodolibě zabarvené spekulace. Podle některých hlasů odsoudil prezident Bush nekalé praktiky schválně až ve chvíli, kdy přinesly ovoce: vážně totiž poklesla podpora Kerryho v řadách vojenských veteránů. Kritikům tedy připadá nynější vystoupení přesně vypočítané, asi jako kdybyste vypálili les a ve chvíli, kdy plameny dohoří, kritizovali vypalování lesů. Objevují se také podezření, zda nemohl být Bushův volební tým ve spojení se skupinami, jež nekalou reklamu vymyslely či zaplatily. Nic takového se ovšem neprokázalo.

O co vlastně jde? Jedním z ústředních námětů prezidentské kampaně je kontrast mezi Kerryho a Bushovým účinkováním v dobách vietnamské války. Američtí chlapci tehdy umírali kdesi ve vzdálených pralesech a mezi nimi byl půl roku také John Kerry. Byl velitelem jednoho z rychlých říčních člunů, pod palbou zachránil zraněného kamaráda a sám byl raněn, díky čemuž se dostal předčasně domů. Tam potom vystupoval vehementně proti nepopulární válce ve Vietnamu. Je držitelem několika vyznamenání.

George Bush naproti tomu absolvoval vojenskou službu v závětří Národní gardy, přičemž ani tam nevynikal žádným zvláštním nasazením. Medaile nebylo za co dávat. Naopak, panují pochybnosti, zda se tam netěšil příliš velkým privilegiím.

Vzhledem k tomu, že v očích Američanů momentálně ustoupila důležitost ekonomiky zahraniční politice, a vzhledem k tomu, že vojáci Spojených států bojují v Iráku, nabízí se velmi jednoduchá paralela mezi oběma konflikty. Kdysi to byl Vietnam, dnes je to Irák - to znamená, že v Bílém domě by měl usednout člověk, který se osvědčí v pohnutých dobách válečných.

Přesně tak postavil kampaň Kerryho volební tým. John Kerry na Bushovu minulost v Národní gardě vůbec neútočí, ale zdůrazňuje svoje zásluhy. Přímo dokonalým ztělesněním toho byla jeho úvodní věta na demokratickém konventu: "Jmenuji se John Kerry a hlásím se do služby". Kerry k tomu vojensky zasalutoval a bylo všechno jasné. Tento televizní záběr bude jeho kampaň provázet až do soudného dne voleb, stejně jako scéna, v níž mu jeho bývalí spolubojovníci vyjadřují oddanou podporu.

Ani Bush na Kerryho přímo v této věci nikdy neútočil. Našli se ale jiní, kteří to s radostí udělali. Několik válečných veteránů založilo organizaci, jež byla za vydáním knihy a natočením reklamních spotů, jež Kerryho zásluhy poměrně tvrdým způsobem znevažují. Kniha se jmenuje "Nezpůsobilý k velení" a stala se bestsellerem. Reklamní spoty se v různých televizích neustále opakují a také přinášejí efekt. Cílem je rozbít obraz Kerryho jako válečného hrdiny.

Doslova šokující bylo navíc vystoupení ctihodného republikánského senátora z Kansasu Boba Dolea, mimochodem neúspěšného prezidentského kandidáta z roku 1996. Ten tehdy také založil svoji kampaň na vojenských zásluhách - v tomto případě z 2.světové války. Dodnes má jednu ruku nehybnou, kvůli starému zranění. Bob Dole prohlásil, že zranění Kerryho vůbec nebylo vážné, že se ho nyní snaží jenom politicky zneužít, a že by se za to měl omluvit všem válečným veteránům.

Pro pochopení celé záležitosti je důležité uvědomit si atmosféru, v níž předvolební kampaň probíhá. Základní rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy je v tom, že Američané mají - na rozdíl od Evropanů - vědomí, že jsou ve válce. Za takových okolností platí v jejich rozhodování dvě základní pravidla. Za prvé, že neradi mění prezidenta. A za druhé, že chtějí mít v Bílém domě člověka, který ví, co to znamená být na bojišti.

Podle prvního pravidla by měl vyhrát volby nynější prezident Bush. Podle druhého vietnamský veterán Kerry. Které pravidlo převládne, to je zatím ve hvězdách. Nynější pokus Bílého domu o zvýšení politické kultury je každopádě chvályhodný, a to i v případě, že bylo jeho načasování přesně vypočítané.