Buňka v buňce
Vědci, kteří kultivují a studují nádorové buňky, si už před 25 lety všimli, že občas se jedna nádorová buňka dostane dovnitř jiné. Její další osud může být různý - buňka zde může zahynout vlivem lysozomálních enzymů, nebo také bez úhony vylézt.
Stejný jev pozoroval Michael Overholtzer v kultuře zdravých buněk mléčné žlázy a několika linií buněk nádorových. Zjistil, že buňky, které se oddělí od podkladu, na kterém rostou, mají silný sklon lézt dovnitř jiných vycestovalých buněk. Proces pojmenoval entóza (anglicky entosis).
Podle jeho článku v časopise Cell jde o výsledek nerovnováhy sil cytoskeletu mezi dvěma buňkami, která vyústí v průnik jedné z nich dovnitř druhé. Michael Overholtzer entózu navíc pokládá za další typ programované buněčné smrti (vedle apoptózy), který hraje významnou úlohu v nádorovém bujení.
Zatím ovšem vůbec není jasné, jestli - z našeho hlediska - jde o roli kladnou nebo zápornou. Na jedné straně, experimenty ukázaly, že chemická inhibice entózy vede ke zrychlení růstu kultury buněk karcinomu prsu. Entóza buněk s cestovatelskými sklony by také teoreticky mohla bránit migraci nádorových buněk a tvorbě metastáz. Na straně druhé je ovšem možné, že nádorové buňky entózu využívají k tomu, aby se ukryly před imunitním systémem nebo působením chemoterapeutik.
Ne všichni jsou ovšem podle zprávy na stránkách Science o významu entózy v nádorovém bujení přesvědčeni. Craig Tompson z Pensylvánské univerzity klade otázku, zda se nejedná o jev, ke kterému dochází spíše v buněčných kulturách než v lidském organismu.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
