Budeme reglementovat prostituci?

Prý je to nejstarší řemeslo. Jist si tím nejsem. Nedovedu si představit, že by existovalo dřív než třeba hrnčířství. Ale staré je věru dosti. Postoje, které k němu zaujímala společnost, se měnily. Velmi zhruba řečeno: v naší milé Evropě, původně křesťanské, bývalo neochotně trpěno; v dobách demoralizace vzkvétalo, naproti tomu za časů obnoveného smyslu pro počestnost bylo zakazováno.

Státní moc byla ve svém postoji k němu motivována dvojím zřetelem: morálním a pragmatickým. Živnostensky provozované smilstvo bylo s tradičním morálním cítěním neslučitelné, ale samotné morální argumenty jen málokdy stačily k politickému či úřednímu rozhodnutí; potřebovaly ještě nějaký pragmatický důvod. Tím bylo šíření pohlavních nemocí. Tak vznikla reglementace.

Rozkvět demokracie měl svůj étos. Přinášel naději, že kulturně civilizační pokrok skoncuje se sociálními neduhy a že reglementace prostituce je nadbytečná. Naši zemi zasáhla vlna tohoto optimismu počátkem 20. let minulého století. Časem se ale ukázalo, že se věci mají jinak. Kýžený morální tlak plynoucí ze společenského pokroku se nedostavil. Důvodů bylo víc. Demoralizační efekt obou světových válek, liberalizace postoje k sexu, komercializace všeho možného sportem počínaje a kulturou konče, oslabení rodinné i jiné autority atd. Prostě: to údajně nejstarší řemeslo se projevilo jako nezmar.

Zprvu se zdálo, že socialismus tomuto svodu odolá. Neměl v oblibě živnosti vůbec; tedy ani živnostenské provozování smilstva. Navíc byl zajímavým způsobem prudérní, což by samo o sobě stálo za analýzu. Socialistická oficialita nedovolovala veřejné projevy obscenity, pornografii, přitom právě v té době došlo k výraznému rozkvětu promiskuity. Zkrátka: společenská poptávka po službách standardní prostituce byla téměř nulová.

To se změnilo s pádem režimu. Exploze touhy po rychlém zbohatnutí oživila zájem i o provozování prostituce. Jeho klienty se stali mnozí z našich novopečených zbohatlíků, kteří si tím dokazovali svou společenskou zdatnost. Běh věcí však zašel mnohem dál. Už to nejsou především "našinci", kdo tvoří klientelu a management tohoto řemesla, ale čiperní cizinci, zejména z Východu a Jihu. Využívají obecné nepřipravenosti našeho prostředí na nové poměry, včetně jeho bezradnosti, ba i netečnosti.

Morální nepřijatelnost prostituce dnes už nehorázně přesahuje poměry, s jakými se smiřovali naši předkové za starého Rakouska (např. nabídkou dětské prostituce nebo brutalitou, jíž jsou vystaveny prostituující se dívky). Znepokojovat by nás mělo i neodstranitelné propojení tohoto provozu s obchodem s drogami, se zbraněmi, zkrátka s organizovaným zločinem. Policejní represe v podobě jednorázových razií je neúčinná, to přece víme. Na víc policie nemá. Snad by pomohla - reglementace. Dostat toto podnikání aspoň nějak pod kontrolu.

Tuším, že vzniknou polemiky. Jakže? Budeme tolerovat prostitutky a ty budou platit daně? Budeme snad žít ze špinavých peněz? - Zdá se, že nemáme na vybranou. Že nám nezbývá než tzv. nečisté řešení. Jinak řečeno - volba menšího zla. Jejím cílem není schvalování očividné nemravnosti, ale prostá sebezáchova.