Bude v Iráku občanská válka?

Špatnými zprávami byly zbrojní programy Iráku nebo Libye - a nyní Íránu. Dobrou zprávou bylo svržení Saddáma Husajna, po kterém se libyjský vládce Muammar Kaddáfí vzdal vývoje zakázaných zbraní. Na pozotivní stranu vah je třeba započítat i cedrovou revoluci v Libanonu a následné stažení syrských okupačních jednotek. Negativní strana se ale zaplnila poválečnou situací v Iráku, nebo nynějším konfliktem Izraele s Hizballáhem.

Podobný jev se dá pozorovat mezi Izraelem a Palestinci. Za poslední léta se dalo pozorovat několik pozitivních vrcholů, kdy panovaly naděje na uzavření míru nebo aspoň reálný pokrok mírového procesu. Vždy ale následoval pád do hlubin, který ukázal, jak plané byly předchozí vyhlídky. Poslední "houpačkou" byly na jedné straně demokratické volby Palestinců, po kterých následovala studená sprcha vítězství teroristů z Hamasu.

Je to skutečně jako kdyby proti sobě bojovaly dvě síly nebo dva koncepty vývoje oblasti. Jak to říká někdy šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová, existuje zde představa "nového Blízkého východu", proti které urputně bojují síly toho starého Blízkého východu. Riceová tvrdí, že nový koncept zvítězí nad starým - a člověk by tomu rád věřil. V současnosti se ale nacházíme spíše v negativní půlvlně.

Platí to i pro Irák. Po čase se opět objevily velice vážná varování před možností občanské války. Skeptici sice tvrdí, že plíživý občanský konflikt přece v této zemi dávno probíhá. Není to ale apokapyptický scénář konfliktu v plném rozsahu, kterého se všichni obávají. Faktem je, že obavy z něčeho takového, včetně obav z rozpadu Iráku, panovaly od počátku invaze Američanů a spojenců. A teď jsou opět na stole.

Celou záležitost spustil únik informací. Šlo o depeši odcházejícího britského velvyslance premiérovi Tonymu Blairovi. V ní je uvedena analýza situace, a ta skutečně nezní nadšeně. Pravděpodobnost občanské války je podle ní vyšší než pravděpodobnost nastolení stabilní demokracie. Vážná pochybnost je vyslovena i nad představou americké administrativy, podle které bude mít Irák vládní kabinet se třemi charakteristikami: má být schopný udržet se u moci, prosadit svou vládu a být spojencem Západu.

Obsah depeše se dostal do rukou pracovníků stanice BBC, která ho zveřejnila. Okamžitá reakce následovala posléze především ve Spojených státech. Bylo svoláno zasedání senátního výboru pro ozbrojené složky, na které dostal pozvánku generál John Abizaid, který má na starosti operace v Iráku. A debata tam zašla až tak daleko, že předseda výboru, mimořádně vlivný republikánský senátor z Virginie John Warner (jinak veterán z 2.světové války) zapochyboval, zda by neměl kongres přehodnotit výjimečné pravomoce, které dal prezidentu Bushovi.

Jedním z tvrdých kritiků současné administrativy je republikánský senátor John McCain, který může být budoucím prezidentem. Ten se pozastavoval nad tím, že nebezpečí občanské války je až tak vysoké, přestože před rokem armáda nic takového nečekala. Dalším tvrdým kritikem je bývalá první dáma Ameriky a dnes senátorka za New York Hillary Clintonová, která má rovněž prezidentské aspirace - tentokrát za demokraty. Ona i McCain nešetří v kritice ministra obrany Donalda Rumsfelda.

Je otázka, nakolik mohlo a nakolik nemohlo předpokládat velení armády dnešní vývoj. Jisté ale je, že nepočítalo s nejhorší alternativou a vidělo věci příliš optimisticky. Kde jsou ty časy, kdy se v Bílém domě meditovalo nad představou rychlého šíření demokracie po případném svržení Saddáma Husajna. Kde jsou ty časy, kdy se počítalo s Irákem jako příkladem pro celou oblast. Irák se příkladem stal, ale naneštěstí odstrašujícím.

Další špatnou zprávou je zaostávající obnova země. Tento týden byla zveřejněna analýza inspektorů, podle které se v příštím období pravděpodobně nepodaří irácké vládě udržet programy obnovy. edním z důvodů je stagnující ropný průmysl, z něhož se měla část programů financovat. Od počátku je obnova země postižena velmi špatným plánováním, rozhazováním peněz na zbytečnosti, ztrátami velkých částek neznámo kam, a také násilím, kvůli kterému se musely obrovské prostředky přesměrovat na bezpečnost.

Bylo by ale předčasné ztrácet hlavu. Podobných výkyvů zažila Bushova administrativa v Iráku už několik. Faktem je, že nynější problémy patří do kategorie těch skutečně vážných.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .