Bude mít přírodní katastrofa politické následky?

A není vyloučeno, že se následky hurikánu projeví i na politické scéně.

Americká média nyní samozřejmě oceňují hrdinství záchranářů a přinášejí podrobné zprávy o rozsahu této nečekaně velké přírodní katastrofy. Zároveň se ale objevují pochybnosti o tom, zda úřady a konkrétně vláda Spojených států udělaly opravdu vše, co mohly, aby počet obětí a materiální škody byly co nejmenší.

A je jasné, že vláda v čele s prezidentem Bushem z toho nevychází nejlépe.

Deník New York Times ve svém úvodníku 1. září píše, že prezident Bush přednesl ve středu jeden ze svých vůbec nejhorších veřejných projevů: za prvé, vystoupil o den později, než měl a namísto moudrých slov a útěchy, které jsou v takové chvíli nejvíce zapotřebí, vypočítával různé technické okolnosti (např. kolik bylo posláno přikrývek, předem připravených porcí jídla anebo generátorů elektrického proudu do postižené oblasti). Nic z toho, co říkal, podle deníku NYT nenaznačilo, že by skutečně chápal hloubku současné krize.

Jde přece o to, že statisíce Američanů se v této chvíli de fakto stali uprchlíky a jsou teď bez domova. Tisíce lidí jsou dokonce v bezprostředním ohrožení života. Navíc hrozí vypuknutí nemocí v záplavou postižených oblastech, vyskytly se případy rabování majetku a taky existují lidé, kteří neváhají této tragické situace využívat k vlastnímu obohacení: konkrétně třeba prodejem pohonných hmot za nesmyslně vysoké ceny.

Pozornost Ameriky je nyní samozřejmě upřena k těm nejnutnějším potřebám, píše ve svém úvodníku New York Times, ale národ se brzy bude ptát, proč byly protipovodňové zábrany tak nedostatečné. Vždyť místní noviny o tom psaly už dávno! Jak je možné, že stavební firmy vůbec dostaly povolení zastavět území, které je pod úrovní hladiny moře a řeky Mississipi? A stavěly rodinné domy na místech, kde byly původně bažiny a ostrůvky, které by mohly ničivou sílu hurikánu zmírnit.

A dokonce americký Kongres - ještě před tím, než se letos odebral na letní dovolenou - neváhal snížit rozpočet na opravy proti-povodňové ochrany této oblasti. Vždyť je přece známo, že právě při pobřeží Mexického zálivu se podobné hurikány občas vyskytují.

Jednotky Národní gardy nyní zachraňují, co se dá, ale je otázka, píší americké noviny, jestli by nebyla jejich pomoc rychlejší a lepší, kdyby vláda prezidenta Bushe nesvázala třetinu příslušníků gardy válkou v Iráku. Takhle jsou její služby na hranicích možností.

Prezident Bush si snad uvědomuje, jak je tato situace politicky riskantní. Může si vzpomenout, jak jeho otce před 13 lety poškodily v očích veřejnosti zbytečné nálety amerických stihaček v tzv. bezletové zóně v Iráku právě v době, kdy zasáhl na Floridě hurikán Andrew a na čtvrt milionu Američanů se octlo v nejvyšší nouzi. A podobně nyní i jeho synovi, Bushovi mladšímu, hrozí síly, které není schopen ovládat z Washingtonu.

Podle amerických médií musí vláda zajistit alespoň dodávky benzínu a nafty do postižených oblastí. Prezident Bush sice už uvolnil strategické rezervy, ale je otázka, jestli to bude stačit. Pokud by to nestačilo, začnou se lidé ptát, jak je to možné, jak byla vláda připravena na náhlý nedostatek paliv v době napětí a válečného konfliktu na Blízkém Východě?

A to by mohlo prezidenta Bushe výrazně politicky poškodit. Zanedlouho, 11. září, si Američané připomenou 4. výročí teroristického útoku na newyorské Světové obchodní centrum a na Pentagon, sídlo amerického ministerstva obrany. Jakkoli to byl strašlivý den v dějinách Ameriky, bezprostřední zkáza nastala jen na relativně malém území. Tentokrát jsou postiženy statisíce kilometrů čtverečních a náprava škod potrvá léta.