Britský premiér rozhodně odsoudil volání po odchodu vojsk z Afghánistánu

Incident, ve kterém podle zpráv začal jeden z afghánských policistů najednou střílet ze samopalu po britských vojácích chystajících se k odpočinku po hlídce, zastřelil jich pět, dalších šest zranil a poté utekl, je nyní na místě vyšetřován a speciální komanda pátrají po pachateli. Skutečnost, že Talibán, který na podobné incidenty vždy rychle reaguje a prohlásil i tentokrát, že jde o jeho akci, nemusí být údajně směrodatná, neboť se objevily náznaky, že mezi zastřelenými je i důstojník, který onoho policistu předtím důkladně pokáral za jakýsi vážný přestupek. To, že policista pokárání zjevně psychicky neunesl, je ovšem po jeho dvou odsloužených letech ve službě poněkud podivné, ale že by Talibán čekal celé dva roky od naverbování na takovouto akci, je ještě nepravděpodobnější. Incident však potvrzuje výroky řady vojenských expertů o tom, že afghánská policie je na rozdíl od kvalitně vycvičené armády jen sbírkou příslušníků kmenových milicí, které je velmi těžké vytrénovat a naučit zodpovědnosti.

Zvýšené obavy o bezpečnost vojáků mezinárodní koalice i personálu civilní pomoci, které předcházely tomuto incidentu se objevily už předtím po smrtonosném útoku tříčleného komanda Talibánu na noclehárnu OSN v Kábulu a po následném rozhodnutí mise o stažení jejího personálu do bezpečnějšího místa. To také jistě přispělo k obnovení volání z některých kruhů po stažení britských vojsk. Nešlo jen o známou Protiválečnou koalici a pár představitelů britských fundamentalistických muslimských skupin či o několik jednotlivců na levici vládnoucí labouristické strany, ale i o některá média, ovlivňující veřejné mínění. To přimělo například bývalého šéfa liberalních demokratů lorda Ashdowna, kdysi navrhovaného na post vrcholného reprezentanta mezinárodní koalice v Afghánistánu, k prohlášení, že už je opravdu zapotřebí rozhodného vystoupení proti těmto poraženeckým náladám. I to mohlo být jedním z důvodů proč také vystoupil s dnešním projevem premiér Brown. Ten v něm dále dodal, že mezinárodní koalice prostě nejen, že nemůže ponechat většinu mírumilovných Afghánců na pospas Talibánu, ale nesmí také dovolit, aby se země opět stala základnou pro teroristické útoky ve světě. Není přece v Afghánistánu, že by tam jen chtěla být, ale nemá navybranou. A nejde jen o Američany a Brity, ale o zvýšení snah všech 42 zemí jejichž vojska pomáhají potlačit vzpouru Talibánu a al-Kajdy proti vládě, živenou a podporovanou z kmenových území za hranicí v sousedním Pákistánu, nyní konečně čištěných armádou, řekl dále Brown. Prohlásil pak, že včera hovořil s afghánským prezidentem Karzaím a že stanovil pět bodů, podle kterých bude poměřovat jeho spolupráci po uznání nedávného vítězství v prezidentských volbách, ve kterých sice Karzai získal nejvíce hlasů, ale velmi mnoho jich bylo znehodnoceno podvody a jeho soupeř, bývalý ministr zahraničí dr. Abdulláh odstoupil ze druhého kola voleb. Karzai je tedy podle Browna nyní coby vítěz zavázán mezinárodní koalici i vlastním občanům začít konečně -- a mělo by to zaznít už i v jeho inauguračním projevu -- vehementně bojovat s korupcí a za efektívnější vládnutí, měl by zaručit reintegraci a usmíření s protivníky ve volbách, podpořit rozhodněji hospodářskou obnovu země a zlepšit vztahy se sousedy. Musí předložit dohodu s občany, jejíž plnění bude moci mezinárodní společenství měřit a takovou vládu pak nadále a výrazněji podporovat, zdůraznil Brown a dodal, že děti se budou jednou učit o hrdinství vojáků pomáhajících Afghánistánu. Buď tam zvítězíme, nebo společně selžeme, ale zvítězit musíme a každý k tomu musíme přispět, zakončil projev britský premiér.

Experti, včetně bývalých ministrů (kromě kritiků za ,,mnoho slov a málo činů'') dodávají, že Brownův projev byl opravdu zapotřebí k pozdvihnutí nálady a že z jeho podmínek prezidentu Karzaímu je snad nejdůležitější ono usmíření s dr. Abdulláhem a vytvoření celonárodní reprezentace. K celkové situaci pak dodávají, že nejnovější oběti na životech na ní mnoho nezmění, ale americký prezident Obama by měl už opravdu oznámit déle očekávané rozhodnutí o vyslání dalších vojáků do Afghánistánu, což požadují jeho vojenští velitelé, aby mohli zahájit ,,surge'' čili vzedmutí, jako před časem s úspěchem v Iráku. Další Obamovo otálení by mohlo dál nepotřebně podkopávat důvěru ve vítězství s krutým a nelítostným nepřítelem, jakými Talibán a al-Kajda bezpochyby jsou a je nasnadě, že by tak mohlo přivodit i více ztrát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .