Británii postihne vzhledem k její špatné ekonomické politice světová hospodářská krize

Ukazatelé poklesu jsou ve zprávě MMF ještě o několik procentních bodů horší než odhady Evropské komise z minulého týdne a tak i na Mezinárodním ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, kam se už tradičně přijíždějí setkávat světoví politici i experti, panuje politická atmosféra rekriminací a výčitek, kdo že to tedy jako zavinil a proč. Navíc, středeční projevy premiérů Ruska Putina a Číny Wen Ťia-paa Západu nepřidaly na sebevědomí, zejména Putinovo varování, že přílišné státní zásahy do ekonomiky v časech prosperity pomohly krizi přivodit, což, jak zdůraznil, Rusko tvrdě pociťovalo už za vlády komunismu. Nynější krize pak bude mít podle Putina vliv dokonce i na snížení vojenských rozpočtů, což mnozí zas označili za užitečné pro jeho vlastní zemi. Mnozí ovšem v té chvíli zapomněli, že ruská státní banka v poslední době už utratila nějakých 160 miliard dolarů na ochranu padajícího rublu bez valného výsledku a že Rusko s jeho závislostí na ropě, plynu a dalších surovinách a na nediversifikovaném průmyslu bude krizí trpět více než mnohé jiné země. Pozoruhodné bylo i sebevědomé konstatování čínského premiéra, že jeho země zaznamená silný růst o osm procent i v letošním roce. Nikdo si už ani nevzpomněl, že jej sám šéf MMF Strauss-Kahn před dvěma dny kritizoval za umělé podhodnocování čínského juanu za účelem pomoci exportu, což ostatně předtím už odsoudilo americké ministerstvo financí. Navíc, jelikož podle MMF má ekonomika celého světa zaznament růst jen o půl procenta, lze Wenovo tvrzení poněkud zpochybňovat. Skutečnost, že krize má trvat déle než jen do konce letošního roku, je stejně tak velmi znepokojivá. Je ovšem více než pro jiné znepokojivou pro premiéra Browna, který před začátkem krize proslul výrokem, že jeho vláda učinila krizím konec. Zjevně bude nutné pořádně přehodnotit šedesát let globální hospodářské politiky a vrátit se k šetrnosti a solidnosti, zkrotit očekávání investorů a vrátit se také k pomalejšímu růstu.

Experti však už delší dobu tvrdí to, s čím nyní také přišel MMF, tedy, že si to vše Británie zavinila sama. Že za to mohou nehorázné zadlužení bankovního sektoru rozdáváním půjček prakticky komukoliv, zcela nedostatečný bankovní dohled, neudržitelná bublina růstu platů manažérů a cen nemovitostí bez vztahu k reálné ekonomice, nadměrná závislost ekonomiky na finančních službách, tvořících tzv. páteř ekonomiky, snížená průmyslová výroba, a také nadměrně rozbujelé veřejné výdaje v dobách růstu. Nebylo tedy vůbec divu, že včera propukla vřava v dolní sněmovně, když premiér Brown tvrdil, že britskou krizi způsobily globální faktory a šéf opozice Cameron jej vzápětí obvinil ze zavinění krize špatným vedením hospodářství. Problémem je, že už vlna krachů těch největších bank -- která v Británii měla v posledních dnech tristní dohru v podobě zhroucení a nuceného znárodnění Royal Bank of Scotland -- prozradila, jakého nepoměru dosáhlo nadměrné půjčování komukoliv a bez dříve samozřejmé patřičné obezřetnosti a záruk a jak mizivý se v poměru k tomu ukázal majetek bank. Navíc, banky ztratily také obrovské sumy i půjčováním do zahraničí, včetně -- světe zboř se -- i několika ruským oligarchům, považovaným za ,,bezpečné'' miliardáře.

Zda bankám a průmyslu pomohou vládní balíčky, není také stále jisté. V Británii tvrdí opozice, že Brownova pomoc nedokázala přimět banky k přemožení strachu z dalších ztrát a obnovení normálního toku půjčování a ani více než dvě miliardy půjček a záruk automobilovému průmyslu nejsou považovány za dostatečné. V Americe před několika dny vyjádřil obavy, že ani nový osmi set miliardový záchranný balíček prezidenta Obamy sám o sobě příliš nepomůže, sám šéf centrální banky Ben Bernanke. Balíček byl ovšem včera večer schválen sněmovnou reprezentantů a má být projednáván v senátu příští týden. Problémem ovšem je, že pro plán nehlasoval ani jeden republikán, neb ti měli připraven vlastní protinávrh daňových úlev, které by údajně byly lepší náplastí na rány ekonomiky. Demokraté mají ovšem i v senátu většinu, i když menší. Přitom balíček snižuje daně jednotlivcům i podnikům o celých 275 miliard dolarů a zbylých 540 miliard věnuje na opravy a stavbu silnic a dálnic, na rozvoj nových technologií a na opravy škol, což je vše všeobecně považováno za prospěšné státní výdaje, které během krizí pomáhají obnově země a snižují nezaměstnanost, podobně jako stavba naší Hladové zdi, či Rooseveltův Nový úděl. Bojkotem republikánů však bohužel utrpěla Obamova politika nadstranického konsensu, což bývá v krizích důležité...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .