Bolivijské peripetie

Svou návštěvu nazval bolivijský president historickou a podařilo se mu v Tripolisu dohodnout několik hospodářských smluv, hlavně z oblasti těžby nerostných surovin a potravinářského průmyslu. Ostatně libyjský velvyslanec v La Pazu Ali Farfar hned po svém nástupu do funkce prohlásil, že jeho vlast přispěje Bolivii pěknou částkou z 80 miliard dolarů, které jeho vláda chce investovat v Latinské Americe. Zdálo by se, že jde o utužování vztahů mezi zeměmi s podezřelými režimy. Může být, ale v závěsu za Moralesem přijede v pátek do Libye ministryně zahraničí USA Condoleeza Riceová. Určitě se nesejde s Muammarem Kaddáfím, aby "sblížila národy, které mezinárodní společenství odmítá". To byl totiž jeden z oficiálních důvodů Moralesovy cesty do Libye.

Z Libye odjel bolivijský president do Íránu, kde byl uvítán ještě srdečněji, je-li to vůbec možné. President Mohamed Ahmadinežád nazval Moralese milovaným přítelem. Ten na oplátku řekl, že přijel do revoluční přátelské země, s níž chce vnitrozemská Bolivie udržovat co nejužší vztahy. Ahmadinežád a Morales si určitě nejsou osobně blízcí ani Írán s Bolivií nemají mnoho věcí společných. Až na jednu. Oba státníci i obě země jsou výraznými kritiky Spojených států. Kromě toho lze předpokládat, že bohatý Írán má zájem na prohloubení svého geopolitického vlivu v Latinské Americe a po Chávezově Venezuele je nyní na řadě potřebná Bolívie.

V jednání státníků byly důležité ekonomické otázky. Vloni íránský president Ahmadinežád navštívil La Paz a poskytl zemi finanční půjčku na modernizaci těžby surovin. Minulé úterý v Teheránu slíbil, že Írán v Bolívii proinvestuje více než jednu miliardu dolarů na tentýž účel. Hovoří se o prospekci a těžbě zemního plynu a ropy. Odborníci však připomínají - a nejsou to pouze experti ze Spojených států - že Írán bude mít jistě zájem na uranu a lithiu, tedy na prvcích, jež se rovněž nacházejí v Bolívii v těžitelných množstvích. Írán by je mohl využít ve svých nukleárních programech. Všechny půjčky a investice v Bolívii přicházejí poté, co se v roce 2006 Morales rozhodl znárodnit bolivijské nerostné bohatství. Z tohoto hlediska nemá znárodňovací proces v Bolívii za cíl pouze zvýšit příjmy státní pokladny. Umožňuje také, aby do země vstoupily nové společnosti, vybrané tentokrát režimem Evo Moralese. Bohaté ropné země začínají investovat v Latinské Americe. Je tam levná pracovní síla a předpokládané velké zásoby ropy.

Než bolivijský president odletěl před minulým víkendem ze země, svolal na 7. prosince referendum, které by se mělo vyjádřit k připravované nové bolivijské ústavě. Tu vloni vypracovalo Ústavodárné shromáždění. Opoziční poslanci bojkotovali zasedání, na němž se mělo hlasovat o jejím přijetí. Svůj postoj zdůvodnili tím, že do Ústavy byly pojaty pouze myšlenky presidenta Moralese. Z téhož důvodu se nyní rozhodli bojkotovat i vyhlášené prosincové referendum. To by se mělo vyjádřit ke dvěma věcem: Zaprvé kolik půdy smí vlastnit občan Bolivie a na výběr voliči dostanou pět nebo deset tisíc hektarů, tedy poměrně hodně. Druhý dotaz bude aprobační. Lidé se v něm mají vyjádřit, zda souhlasí s novou ústavou jako celkem.

Nyní, když se vrátil z cest, Morales zjistil, že se proti němu postavil i Celostátní volební soudní dvůr. Ten se vyjádřil v tom smyslu, že referendum nemůže vyhlásit president jen tak, musí ho schválit parlament. A Morales v Senátu nemá většinu. Opozice se cítí silná také proto, že v jiném referendu, které se konalo před několika týdny, podpořilo Moralese v jeho funkci téměř sedmdesát procent voličů, ale také čtyři z šesti opozičních prefektů. Všichni se cítí být silní v kramflecích, což má za následek neustálé vzájemné konflikty, které někdy končí i tragicky. Vloni např. při demonstracích okolo ústavy zahynuli dokonce tři osoby. Kdyby se ovšem obě strany vzájemně dohodly, situace by se uklidnila. Vzhledem k tomu, že svět hladoví po nerostném bohatství, kterého je v některých provinciích Bolivie dostatek mohla by země mít poprvé v historii šanci vymanit se z chudoby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .