Boj o doly vrcholí

Lze pouze těžko určit, kolik z nich mělo reálný podklad a kolik jich bylo určeno k pošpinění konkurence. Pravdu měl například opoziční politik Martin Říman, který řekl, cituji: "Nepamatuji se, že by v závěru nějaké privatizace proti sobě stálo pět společností a tři z nich měly problémy s policií. Už samotný tento fakt by stačil k tomu, aby vláda takovou soutěž okamžitě zrušila." Konec citátu stínového ministra průmyslu za ODS Martina Římana. V té době skutečně existovali tři zájemci, kteří mají opletačky s policií.

Těsně před uzavřením termínu pro podání přihlášek policie zatkla, před zraky televizních kamer teatrálně v poutech vodila a posléze obvinila uhlobarona Viktora Koláčka, který se prostřednictvím OKD měl ucházet o privatizaci Sokolovské uhelné společnosti. OKD si prý pouze shodou okolností po těchto událostech účast v privatizaci rozmyslely. Naopak ve hře o koupi Severočeských dolů zůstala firma Penta, jejíhož šéfa policie obvinila z hospodářské trestné činnosti a rovněž společnost Appian Group, o jejíž některé transakce se rovněž zajímá policie. Je v této souvislosti symbolické, že komise, která nakonec vyhodnocovala nabídky, vybrala jako nejlepší uchazeče, kteří zatím zájem policie nevyvolávají. V případě prodeje Sokolovské uhelné neměla komise prakticky jinou šanci. Pokud nechtěla soutěž zrušit, musela doporučit nabídku, kterou učinilo vedení Sokolovské uhelné.

Nikdo jiný totiž ve hře nebyl. V prodeji Severočeských dolů dala komise přednost společnosti J+T. Což jsou počáteční písmena příjmení majitelů firmy Jozefa Tkáče a Ivana Jakuboviče. Alespoň takovéto informace se objevily v denním tisku. Komise se totiž nechala slyšet, že výsledky své práce zveřejňovat nebude a předá je vládě. Ta se samozřejmě názorem komise řídit nemusí. V případě Sokolovské uhelné společnosti nemá Špidlův kabinet prakticky důvod chovat se jinak. V prodeji Severočeské uhelné nelze zvrat úplně vyloučit. Zařazení firmy J+T na první místo patrně nesouvisí s tím, že se o ní na rozdíl od konkurence nezajímá policie.

Asi hlavním důvodem umístění na špici pelotonu zájemců o Severočeskou uhelnou je nabízená cena. Ta by měla být podle dostupných údajů nejvyšší. Konkrétně téměř šest a půl miliardy korun. A to přesto, že společnost Appian argumentuje tím, že její nabídka byla pro stát cenově výhodnější. Vedle necelých pěti miliard korun, které firma za akcie nabízela, by prý po státu nepožadovala zhruba pět miliard korun, které stát vyčlenil na rekultivaci krajiny po těžbě. Ze zákulisí však prosákla informace, že Appian naopak chtěl do roka od zaplacení za Severočeské doly získat i podíl, který má v rukou zatím společnost ČEZ. To by mohlo nadělat zlou krev. ČEZ byl totiž ze soutěže předem vyřazen, což těžce nesli jeho odboráři, kteří hrozí stávkou.

Nejenom oni jsou nespokojeni s průběhem privatizace. Tu ostře kritizovala Evropská unie, a to kvůli tomu, že byli ze soutěže už předem vyřazeni někteří zahraniční zájemci. Přesto vláda prodej nezrušila a měla by během krátké doby určit, kdo lukrativní majetek získá. O jeho hodnotě svědčí pohled od hospodářských výsledků. Například Severočeské doly vykázaly čistý zisk 963 miliony korun a Sokolovská uhelná 297 milionů. Zásoby hnědého uhlí jsou dostatečné a poptávka po této surovině je značná. Výši nabízené ceny pak ovlivňuje také kalkul, že vláda podlehne nátlaku a povolí rozšíření těžby. Což by mimo jiné znamenalo zánik dalších obcí. To vedle v průběhu soutěže měnících se podmínek, je dalším negativním jevem, který prodej dolů provází.

Do definitivního rozhodnutí Špidlova kabinetu se pak dají očekávat různé akce, které se budou snažit přinutit vládu, aby se rozhodla jinak, než jak doporučuje komise. Vzhledem k tomu, že k firmě Appian má blízko například poslanec Josef Hojdar, může být lobování účinné. Privatizace Severočeské uhelné je zajímavá ještě z jednoho důvodu. Údajně nejvyšší cenu nabídla společnosti J+T, tedy firma, která nemá s povrchovou těžbou příliš zkušeností. Snad se nebude opakovat anabáze kolem Poldi Kladno. Tu vláda prodala rovněž zájemci za nejvyšší cenu a pak sledovala jak klan Stehlíků vede ocelárny ke krachu. Ten stát oddaloval různými zárukami, které daňové poplatníky přišly nakonec na miliardy. Tyto obavy jsou zatím předčasné. Vláda totiž ještě nerozhodla, komu Severočeské doly prodá. A pokud skutečně přijme doporučení komise a doly skončí v rukou společnosti J+T, pak se ukáže, jak kvalitní byl její podnikatelský záměr.

V Horním Jiřetíně a v Černicích si možná přejí, aby byl špatný. Pak by nemuselo dojít k rozmachu těžby a k bourání těchto obcí.