Bohatství čínské dynastie Ming představuje Západu výstava v Edinburghu
Výstava, kterou Skotské národní muzeum věnovalo čínské dynastii Ming, má podle svých pořadatelů, citovaných deníkem Financial Times, uvést návštěvníka do nesmírně důležitého období čínských dějin, které je dosud na Západě poměrně málo známé.
Není to žádná suchá akademická čítanka. Bohatou a často překvapivě krásnou kolekci shromáždilo Muzeum někdejšího hlavního města Nankingu, které stojí na místě paláce prvního císaře dynastie Ming ve východočínské metropoli. Výstava ve skotském Edinburghu poskytuje nutně neúplnou, a přesto podmanivou představu o dynastii, která vládla mezi lety 1368 a 1644.
Ming byla poslední národní čínská dynastie, která se zrodila z povstání proti mongolské dynastii Jüan. Její vláda dosáhla velkých kulturních, vojenských a diplomatických úspěchů, ale na konci 16. století ji postihla stagnace a hospodářský rozvrat provázený řadou rolnických povstání. Moc vlády slábla a sever země nakonec opanovali Mandžuové, kteří postupně ovládli celou Čínu a založili vlastní dynastii Čching, pokračují Financial Times.
Hned na začátku výstavy je působivá připomínka rozmachu dynastie Ming. Je to téměř dva metry vysoký svitek ze Zakázaného města, které vybudovali vládci Číny, když přestěhovali své hlavní město do Pekingu. Jeho hlavní architekt Kchuaj Siang stojí hrdě před rozsáhlým komplexem rumělkových zdí a zlatých střech. V jednom nádvoří je šest slonů, kteří ztělesňují moc a bohatství říše. Jsou to dary vládců Barmy a Vietnamu.
Na další procházce výstavou se setkáváme s lidmi, kteří umožnili vládu v obrovské Číně. Byla to vrstva vzdělanců a úředníků, kteří vystupovali v roli strážců kultury a ideologie, vykonávali císařskou moc a dozírali na velmi důmyslně propracovanou byrokracii. Je tu také osm velmi pečlivých podobizen významných postav ze závaru vlády dynastie Ming.
Za nimi následují ukázky listin popsaných elegantními čínskými písmeny, které malovali kandidáti oficiálních zkoušek, když se vybírali vzdělanci do vysokých státních funkcí, kteří byli vychováváni v ortodoxní vládní filozofii. Významnou hodnotou čínské elity byla kultura jako taková. Mandarinské umění kaligrafie, malby a poezie je předurčovalo, aby uchovávali tradici, která sahala daleko do dávných dob.
Pozoruhodná kulturní kontinuita – a její eklektická směs náboženství včetně budhismu, taoismu a konfuciánské filozofie – znamená, že Čína nikdy nepřetrhla souvislost se svou minulostí, jak se to stalo například v době evropské renesance a reformace. Ale i tak bylo 15. a 16. století stále časem velkých změn a vláda dynastie Ming v mnoha ohledech podnítila Čínu k vývoji směřujícímu k moderní době.
Mezi nejdůležitější zvraty patřilo opuštění zásad otevřeného přístupu a důvěry, které bylo pro dynastii Ming v počátcích její vlády typické. Císař Jung-le vypravil v 15. století velké námořní flotily s poklady – byly to diplomatické a vojenské plavby mířící až do Afriky. Každá z těchto lodí byla mnohem větší než jakékoli plavidlo vyplouvající z evropských loděnic. Vládu však podkopávaly dvorské intriky, úřednická opozice a vojenské tlaky na severních hranicích. Flotily se časem rozpadly a to byl konec námořní diplomacie.
Obrácení ekonomiky dovnitř země ještě neznamenalo okamžité ohrožení mezinárodní čínské nadvlády. Hospodářské podnikání pohánělo rostoucí bohatství měst, která měla chuť na velmi kvalitní přepychové zboží. Rozvoj nových keramických technologií zaměřených na komerční využití způsobil, že se z Číny stal masový manufakturní exportér.
Porcelánové talíře typu kraak, určené pro vývoz, které jsou na výstavě v Edinburghu, jsou mnohem hrubší než nádobí vyráběné pro císařský dvůr. Evropané se jich přesto nemohli nabažit, a tak byl založen nový globální obchod. Jeho úspěch však nevydržel a časem se stal obětí pýchy.
Vládci dynastie Ming vnímali sami sebe jako vládce Říše středu, obklopené méně významnými a barbarskými národy, ale do jejich země stále více pronikaly trendy zvenčí, které už nemohli tolik ovládat. Příval stříbrné měny ze španělských kolonií v Americe přispěl k ekonomickým otřesům a dovoz evropských děl ukázal, že čínská technologická převaha se stala iluzí.
Jeden z nejpozoruhodnějších předmětů na edinburghské výstavě je Mapa myriád zemí světa z roku 1608, která je dílem jezuitského misionáře Mattea Ricciho a jeho přítele, čínského kartografa Li Č'-cao. Ricci byl italský vzdělanec, který si osvojil složitou kulturu čínské elity, aby získal sluch pro svou křesťanskou víru. Jeho spolupracovník Li byl vyšší úředník ministerstva veřejných prací, kterého oslnily zeměpisné znalosti zcestovalého klerika.
Jejich téměř čtyři metry dlouhá mapa byla opatřena podrobnými komentáři a vysvětlivkami, Byla to ukázka, jak Mingové chápou místo Číny ve světě. Křesťané sice později kritizovali Ricciho za to, že Čínu umístil do středu mapy, ale její ústřední poledník procházel k nelibosti čínských úředníků Tichým oceánem. Sám Ricci sám se dlouho bál nabídnout své mapy císaři Wan-li, protože si dělal starosti, že poměrně malý prostor věnovaný říši Ming by mohl být chápán jako nestoudnost.
Císař však ve skutečnosti Ricciho mapu přijal, když uviděl její kopii. Ale nový pohled na svět už nemohl dynastii zachránit. Pokusy o reformu ztroskotaly na konzervativismu a různých nezadatelných zájmech. Roku 1644 se poslední císař dynastie Ming oběsil na stromě za hradbami Zakázaného města.
Příběh čínské dynastie Ming je příliš mnohotvárný, aby ho mohla vyprávět jediná výstava, ale je to velmi lákavá ochutnávka. Britské muzeum bude od září hostit velkou výstavu, která se bude podrobně zabývat prvním půl stoletím dynastie. Můžeme jen doufat, že další výstavy budou následovat. Ta současná je v edinburském Skotském národním muzeu otevřena do 19. října.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
