Blair se pokouší sestavit nový rozpočet EU

Jeho snaha je ovšem s největší pravděpodobností předem odsouzena k neúspěchu. Těžko si totiž představit, že by nalezl nějakou zázračnou formuli, která by uspokojila tak různé a vzájemně protichůdné zájmy. Je přece jasné, že "bitva" o rozpočet EU rozděluje Evropu na dvě části - na jedné straně to jsou relativně chudší evropské státy (převážně bývalé komunistické země střední, východní anebo jižní Evropy), které očekávají ze společného rozpočtu hlavně příjmy a ekonomickou pomoc, a na druhé straně stojí relativně bohaté západoevropské a severské země, většinou dlouholetí členové EU, kteří do společného rozpočtu už tradičně více dávají než dostávají.

A vzhledem k tomu, že právě v současné době západní Evropa prožívá hluboký ekonomický propad, celkovou stagnaci rozvoje, neobvykle vysokou nezaměstnanost a podnikatelskou nejistotu, je ta bohatá část Evropy málo ochotna zvyšovat platby z vlastní kapsy ve prospěch té chudší skupiny zemí.

Za pár let by ale mohla být situace úplně jiná. Dnes se vrcholní evropští politikové přou o to, zda budou odvody do společného rozpočtu EU jen přesně jedno procento z ročního hrubého domácího důchodu té které země, jako tomu bylo doposud, anebo jestli to bude o něco málo více: třeba jen jedno celé tři setiny procenta, což předpokládal právě odmítnutý kompromisní návrh, anebo jedno celé a několik desetin procenta, jak se obecně předpokládalo ještě loni a na jaře letošního roku. V době nedostatku se ale obrací každá mince dvakrát, než se člověk rozhodne ji vydat a stejně to platí i v národním hospodářství.

Je pravděpodobné, že v trochu jiných časech, v době ekonomické konjunktury, by titíž západoevropští státníci neváhali schválit mnohem velkorysejší rozpočet ve prospěch chudších evropských zemí a vůbec by jim to nevadilo. Teď ale k tomu není dobrá doba.

A tak teprve uvidíme, zda se britskému premiérovi vůbec podaří předložit nějaký nový návrh, přijatelnější pro všechny. Zbývá mu na to už jen několik dní, vždyť vrcholná schůzka představitelů EU se má za předsednictví Británie uskutečnit už příští týden, ve čtvrtek 15. prosince.

Jakmile byl první britský návrh kolektivně odmítnut, zahájil Tony Blair skoro horečnou aktivitu. Ve čtvrtek jednal s předsedy vlád Portugalska, Finska, Slovinska, Švédska a Holandska. A v pátek přijal v Downing Street premiéry Irska, Řecka a Španělska a ještě předsedu EK Barrossa, který ho tento týden posměšně označil za "obráceného Robina Hooda", který chce chudým brát a bohatým dávat.

Podrobnosti z jeho rozhovorů zatím nejsou známy, ale politikové vesměs potvrdili, že mají "vážnou snahu" o průlom v jednání. "Stále si myslíme, že je zda touha po dohodě, už proto, že všichni uznávají, že v příštích letech bude dohoda obtížnější," řekl dnes mluvčí britského premiéra, ale dodal: "to však v žádném případě nezaručuje, že dospějeme k dohodě."

Není asi pochyb o tom, že naprostá většina evropských státníků si nyní dohodu o společného rozpočtu opravdu upřímně přeje. Zvláště proto, že EU se nachází ve velmi podivné situaci už řadu měsíců, vlastně od konce května letošního roku, kdy byl ve Francii a pak Holandsku v referendech odmítnut návrh evropské ústavní smlouvy. Nikdo neví, co s tím dál - a sám britský premiér Tony Blair v té době vyzýval Evropu k "období reflexe", aby si Evropané znovu promyslili směr svého příštího vývoje. Jenže uplynulo šest měsíců a evropští státníci asi nejsou o nic moudřejší.

Rozpočtový výhled EU je však něco, na čem by se dohodnout mohli - jak se říká, jde nakonec jenom o peníze! Ovšem hodně důležitý bude postoj Německa a Francie. Zvláště nová spolková kancléřka Angela Merkelová by mohla lecos změnit. V minulých dnech se už sešla s francouzským prezidentem Jacquem Chiracem a chystá se prý další jejich schůzka. Vedle Blairova jednání v Londýně tak hodně závisí na tom, najdou-li právě tito dva společnou řeč.