Biopaliva a ceny potravin

Mitchell totiž zjistil, že na neobyčejně rychlém růstu cen potravinářských komodit v průběhu posledního roku se produkce biopaliv podílela z více než sedmdesáti procent. Ve svém elaborátu uvádí vliv přímý, kterým je zejména zabírání půdy určené pro produkci potravin.

Mezi nepřímými vlivy pak dominuje pokles zásob klíčových komodit, například kukuřice, který vyvolal další vlny spekulací. Některé státy omezily nebo úplně zakázaly vývoz své produkce, což rychlost růstu ceny jen urychlilo. Dále podle něj ovlivňuje růst cen potravinářských komodit pokles kurzu dolaru a zvýšené náklady na dopravu a na hnojiva.

Výsledky zprávy nejsou překvapivé, protože již v květnu v obdobném duchu vyšlo varování z úst expertů OSN. Ti se však zabývali jen potravinami jako celkem a následně těmi, jež ovlivňují nejohroženější země, například rýží, jejíž cena vzrostla v poslední době skoro dvojnásobně. Pracovníci agentury World Food Programme při OSN kladli vinu jen vlivům obecně viditelným, jakými jsou ceny ropy nebo vysoká míra inflace v rozvojových zemích. Růst cen potravin je podle jejich vyjádření "tichým tsunami", které může odsoudit k hladovění více než 100 milionů lidí na každém obydleném kontinentu. V případě Austrálie s 21 miliony lidí to není možné a v Evropě, kde se náklady domácností na potraviny průměrně pohybují v rozmezí od 10 do 20 procent, lze o jejich vyjádření pochybovat.

Jednoznačně nejvíce postiženým kontinentem se stává Asie - Asijská rozvojová banka udává, že dnešní ceny poškozují až miliardu lidí. Je zajímavé, že v Indii a na Filipínách, kde prudce roste výroba a ekonomika vykazuje jedny z nejvyšších meziročních nárůstů, roste prudce také inflace a podkopává kupní sílu lidí.

Studie Dona Mitchella není pouhým konstatováním stavu a analýzou důvodů. Tento všeobecně respektovaný zemědělský ekonom ve své zprávě doporučuje přehodnotit politiku, která způsobila boom biopaliv. Dává tím tvrdou ránu zastáncům biopaliv, protože odhady negativních dopadů jejich výroby jsou mnohem vyšší, než se uvádělo. Na tomto místě je vhodné citovat Mitchellovo závěrečné konstatování: "Silný nárůst produkce biopaliv ve Spojených státech a Evropské unii byl podporován subvencemi, povinnými kvótami a dovozními cly. Bez této politiky by byla produkce biopaliv nižší a nárůst cen potravinářských komodit by nebyl tak vysoký." Tolik citace.

Téměř okamžitě po zveřejnění se američtí vládní činitelé i zástupci Evropské komise, v zádech s biopalivovou lobby, pokusili vystoupit s tvrzením, že nárůst cen potravin způsobila rostoucí poptávka bohatnoucích rozvojových zemí, zejména Indie a Číny. Takovou skutečnost analýza Světové banky nezjistila a dokonce mezi významnými příčinami nefiguruje ani neúroda způsobená dlouhodobým suchem v Austrálii.

Nyní zbývá uvážit, zda sázka na biopaliva bez předchozí analýzy možných důsledků byla tou správnou koncepcí. Z hlediska ochrany životního prostředí se totiž předpokládaný efekt také neprokazuje. Je otázka jestli politici, kteří koncepci zvyšování biopaliv podporovali, budou schopni a ochotni svá rozhodnutí revidovat nebo budou silnější lobbyisté jejich výroby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .