Bibliofilie z umělecké dílny manželů Krupkových
Kdo zažil minulý režim potvrdí, že dnes vychází takřka neuvěřitelné množství knih, které se již dávno staly spotřebním zbožím. Prakticky kdokoli si dnes může knihu vyrobit a vytisknout na počítači.
Navíc jsou díky moderním technologiím k dispozici i knihy elektronické, které si můžete stáhnout do čtečky, tabletu či chytrého telefonu. Coby svébytný estetický artefakt vnímá dnes knihu jen málokdo.
Tradiční tisk jako z časů Johannese Gutenberga je již reliktem minulosti. Neplatí to však pro Ateliér Krupka.
Manželé Miroslava a Lubomír Krupkovi se uměleckému knihařství věnují už 43 let. Společně pokrývají všechny profese, kterou jsou zapotřebí. Od ruční výroby papíru přes lití vlastního písma, jeho vysázení, grafickou úpravu, vazbu, práci s kůží a pergamenem, až po ilustrace, resp. umělecké ztvárnění knihy, jejímž smyslem je krása.
Po roce 1989 bylo panu Krupkovi líto, že se v tiskárnách likvidovaly staré stroje. Coby vyučený sazeč jich několik odkoupil a umístil do staré stodoly. Část pak přenechal Národnímu muzeu, část stále používá. Vybavení jako on už prý nemá nikdo v celém bývalém Československu. „Důležité jsou matrice. Nemám všechno, ale hodně se mi toho podařilo zachránit", říká.
Dílnu živí renovace knih. Krupkovi svážou cokoli od rozsalátovaných pohádek, přes rodinné kroniky až po faksimile Bible kutnohorské. Umí i vazbu koptskou z 9. století a paní Krupková pracovala pro minulého i současného papeže. Co však musí upoutat každého bibliofila, je jejich vlastní tvorba.
Pro Lubomíra Krupku je charakteristická inspirace přírodou, konkrétně hmyzem. Vydal knihy pavučin s reálnými pavučinami. Vydal vosí knihy s otisky vosích hnízd. A nejvíce je hrdý na Manifest kůrovce Davida D.. Graficky velmi zajímavé cestičky, které tento mnohými nenáviděný brouk v kůře vytváří, zdobí takřka každou stránku díla.
Z historie bibliofilského hnutí
Výtvarnice Zdenka Braunerová, grafik a malíř Vojtěch Preissig či typograf Karel Dyrynk. To jsou jména, jež stála u zrodu krásné české knihy na konci 19. století - spolu s činností dalších osobností kolem periodik Moderní revue či Volných směrů. 30. března 1908 pak 32 milovníků knih zakládá Spolek bibliofilů, jehož prvním předsedou se stal básník a překladatel, profesor František Táborský.
O dva roky později už vychází sborník Český bibliofil. V roce 1928 je z popudu Arno Sáňky vyhlášena Soutěž nejkrásnějších československých knih roku. Zlatá třicátá léta přinášejí vznik nových domácích tiskařských dílen, třeba Josefa Váchala či Aloise Chvály. A až do roku 1940 vycházejí velmi zdařilé bibliofilie zásluhou jmen jako Kašpar, Benda, Čapek, Svolinský, Kaláb, Teige či Sutnar.
Jak potvzuje nestor českého knižního designu, typograf, profesor Zdeně Ziegler, tradici máme velmi dobrou.
Po roce 1948 byla definitivně znemožněna ediční činnost všech malých soukromých nakladatelů. Strojový park byl vyvlastňován a tiskárny slučovány do velkých celků. Snahy bibliofilů se potýkaly s mnohými překážkami, ale jak se lze dočíst na stránkách Spolku, vydávání hodnotných tisků bylo umožněno díky spolupráci s Československým spisovatelem a pozdější patronaci Památníku národního písemnictví.
Důležitou roli sehrála Lyra Pragensis a podpora spolupracujících umělců - Borna, Lhotáka, Komárka, Boudy, i mnohých dalších. Režim se zajímal více o obsah, než o formu, a tak i za komunismu vycházela díla s velmi kvalitním designem.
Několik nakladatelských domů se nepřestalo snažit ani po roce 1989. Za všechny uveďme třeba vydavatelství Bonaventura nebo současný Aulos Zdeňka Křenka. Ten už však Zdeněk Ziegler nepovažuje za původní klasickou bibliofilii.
„Víte, najít knihaře, který by dokázal bibliofilskou knížku udělat kvalitně, to vůbec není legrace. Jeddnu nebo dvě, pět knížek vám někdo udělá, ale něco jiného je sto. Což pan Krupka zvládne. A zvládne to na nejvyšší kvalitě. Takže, zaplať pánbů za něj,“ uzavírá profesor Ziegler.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
