Bezpečnostní prověrky odsud potud...

28. leden 2005

Ve středu se vláda usnesla na tom, že podle nového návrhu zákona o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti se prověrkám budou muset podrobit i ministři vlády. Tím by se pod jistou (a větší) kontrolu dostaly (v současnosti hustě probírané hlavně u premiéra Stanislava Grosse) i majetkové poměry vysokých politických činitelů a jejich minulost.

Má to ovšem - jak jinak v České republice - trochu háček. Až dosud, jak známo, se ministři vlády nemuseli bezpečnostním prověrkám podrobovat vůbec. Nověji (nejspíš na nátlak Evropské unie) se ministři prověrkám podrobit musí, aby byli způsobilí pro seznamování se s utajovanými informacemi Severoatlantické aliance, Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii.

Nicméně, výjimkou budou (tedy česky: bezpečnostní prověrky mít nemusejí) předseda vlády a ministr zahraničí. Tomu, prosím, vůbec nerozumím. Proč by ta kombinace nemohla být třeba ministr (-yně) sportu plus ministr (-yně pošt?

Nejde mi do hlavy, proč je z bezpečnostních prověrek vyjmut premiér, když tomu všemu vládne a za všechno vládní nese hlavní zodpovědnost? To přece nedává smysl! A kde se tam vzal zrovna ministr zahraničí? Asi se to nejspíš dá "vysvětlit" nějak pragmaticky s ohledem na potřeby komunikace špiček státní výkonné moci s bruselskou administrativou... Možná... Na druhou stranu a to nechci být přehnaně škodolibý, fakta posledních dnů se dají seřadit do jiné a poutavé chronologie.

Návrh nového zákona předložil k jednání vládě sám premiér Gross. Premiér Gross už má pěkných pár dnů kromobyčejnou potíž s tím, jak by nějak srozumitelně a hlavně uvěřitelně vysvětlil, kde vzal peníze na nákup luxusního bytu v Praze. Uznávám, že jde o hloupý a nicotný "milión a něco", ale tady nejde o číslice, nýbrž o princip.

V návrhu nového zákona o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti je (kromě jiného) též formulace, říkající, že "za bezpečnostní riziko lze též považovat zřejmě nepřiměřené finanční nebo majetkové poměry vzhledem k řádně přiznaným příjmům fyzické osoby."

Inu, Stanislavu Grossovi se vskutku nepodařilo vysvětlit veřejnosti, odkud se vzal nějaký ten o něco víc než milión, který svého času potřeboval na nákup bytu. Nějaký strýc mu prý něco půjčil, přičemž strýc si sám na to, aby premiérovi půjčil musel půjčit, i když je o něm známo, že nepůjčuje ani svým vlastním dětem, atd.

Kdyby se mi takhle snažil něco vysvětlit můj kamarád, poslal bych ho k čertu. Premiér můj kamarád není, nikam ho proto nepošlu, leč přesto bych (jako občan) rád slyšel nějakou uvěřitelnou formulaci. Nejspíš se jí nedočkám, neboť premiér se sám ze svého vlastního návrhu na příslušný zákon o bezpečnostních prověrkách vyjmul. Nepřijde vám to divné? Mně tedy ano. Proč si k sobě do dvojice "neprověřovatelných" přibral ještě ministra zahraničí chápu ještě méně, i když ze sentimentu k bývalému ministru Kavanovi to asi nebylo... Nebo, že by?

Pro pořádek ještě dodám, že mezi vyložená bezpečnostní rizika jsou v zákoně zařazeny práce či spolupráce s bývalou komunistickou rozvědkou či kontrarozvědkou, ale také pravomocné odsouzení za trestný čin. Zákon o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti je jedna věc, ale když už tam slyším to slovo "způsobilost" napadá mě jiná věc.

Čím to, že v personální práci používá kdejaká firma při výběru vhodných pracovníků inteligenční testy, popřípadě i další psychologická vyšetření a zrovna taková "firma", jakou je stát, na tyhle osobní a osobnostní schopnosti a možnosti svých špičkových zaměstnanců ohledy nebere? Není i v tom nějaké to skryté bezpečnostní riziko? Jak se tak rozhlížím po politické krajině, řekl bych, že je...

autor: Martin Schulz