Bez prezidenta

Jinak ale by senátorka Moserová byla kandidátem, či kandidátkou, v mnohém případě přijatelnější, než jsou oba arci-rivalové, potažmo arci-spojenci. Jak Václav Klaus, tak i Miloš Zeman se sice formálně vzdali svých někdejších funkcí předsedů nejsilnějších politických stran, což z nich však ani v nejmenším nečiní případné prezidenty nadstranické.

Proti Miloši Zemanovi se často používají argumenty, opírající se o jeho těžko stravitelné výpady proti různým částem obyvatelstva, popřípadě o jeho drsné bonmoty. Zdá se však, že v mnohém ohledu by právě tyto Zemanovy schopnosti ladily s lidovou strunkou. Na Hrad by se - podle jejich názoru - dostal konečně "autentický" zástupce lidu. K tomu já říkám, ano - je to pravda, a navíc by svět, možná trochu překvapeně, leč pravdivě zaznamenal, že Česká republika není domovem jen samých Václavů Havlů...

Jenže těžko říct, kdo z dvojice Klaus-Zeman by byl vhodnějším prezidentem, když uvážíme, že současná volba není volbou "toho nejlepšího", nýbrž výsledkem různých politických obchodů.

V rámci všelijakých zákulisních dohod, o nichž se normální smrtelník mnoho nedozví, se jistě počítá s tím, čím budou jaksi v uvozovkách kompenzovány hlasy, které by ten který kandidát dostal od volitelů protivné strany. Docela dobře by se tak například mohlo přihodit, že v rámci obnovené opoziční smlouvy by například na Hrad usedl Miloš Zeman, který by ovšem vzápětí vyjmenoval Václava Klause šéfem centrální banky. Případné dopady takového kroku jsou v tuto chvíli, řekl bych, raději nedohlédnutelné...

Dopředu se ovšem může říct, že předem odhadnutelnými vítězi dalšího kola prezidentské volby jsou komunisté. Každý z kandidátů, který pomýšlí na vítězství, s nimi musí počítat, protože se dá jen těžko pomyslet na to, že by se síly vládní koalice dokázaly nějak sjednotit s Občanskou demokratickou stranou na masivní, tedy dostatečné podpoře společného kandidáta. Komunisté si proto mohou nyní dovolit nejen vyjednávat, ale přímo požadovat od případného budoucího prezidenta různé věci.

Od Miloše Zemana, což říkají komunisté již nyní a nahlas, požadují zrušení takzvaného "bohumínského usnesení", kterým si před lety sociální demokracie sama zakázala politickou spolupráci s komunisty. Představitelé komunistické strany k tomu říkají, že "požadují ukončení politického rasismu" S takovou podmínkou by nejspíš ta část sociální demokracie, která je na straně bývalého předsedy Zemana, žádné velké problémy neměla.

Co by asi komunisté mohli požadovat na oplátku za podporu Václava Klause, si pravicově smýšlející člověk nejspíš ani nechce představovat. Nicméně je jasné podle kuloárových sdělení, že již v průběhu první volby prezidenta kladli komunisté různé požadavky, týkající se míst velvyslanců, ústavních soudců či členů bankovních rad. Kamsi pod stůl zapadla výsměšná, (pravda, zákulisní) poznámka šéfa komunistů Grebeníčka, který vyprovodil minulého kandidáta lidovců Petra Pitharta z jeho jednání o komunistickou podporu v první volbě s tím, že to, co nabízí ODS-ks lidovci rozhodně nabídnout nemohou...

Takto viděno je jisté jen jedno. Páteční volba se schyluje být vším jiným, než skutečně důstojným rozhodováním nejlepších žen a mužů tohoto státu o příštím prezidentovi země. Schyluje se k pragmatickému politickému handlu, jehož výsledkem bude přinejmenším trpký výraz ve tvářích většiny veřejnost. Ideální kandidát neexistuje a prezidenta, který by měl podporu většiny obyvatel, se v pátek rovněž nadít nemůžeme. Tak jak tedy na to? Třetí, až padesátá volba? Přímá volba? Nevím. Měli jsme na to, jak občané, tak i politické reprezentace několik let, abychom nahlas diskutovali o tom, co vlastně od příští hlavy státu budeme chtít.

Nyní sklízíme..., co jsme nezaseli.