Berlusconi zahájil skandálem předsednictví v EU

Asi to známe všichni velmi dobře z osobní zkušenosti. Kritizovat a být kritizován, urazit a také přijmout urážku, je svým způsobem umění: Pokud to není nutné, každý se konfliktu rád vyhne. Někdy ale není zbytí a právě konfliktní situace oddělí zrno od plev. Právě taková situace nastala ve středu na půdě Evropského parlamentu. Obstaral ji projev, ve kterém italský premiér Silvio Berlusconi prezentoval priority italského předsednictví Evropské unii, lépe řečeno obstrala ji následná rozprava. Drtivá většina ze zhruba padesátky europoslanců, kteří v ní vystoupili, Berlusconiho vůbec nešetřila.

Jak se dalo dobře tušit - a Berlusconi to musel vědět ze všech nejlíp - předmětem kritiky se nestal vcelku dobře připravený a zajímavými iniciativami naplněný projev o prioritách italského předsednictví. Předmětem kritiky se stal Berlusconi sám a to po dobře známé linii: Nevyřešený střet zájmů mezi podnikáním a politikou - dominantní postavení Berlusconiho společnosti Mediaset na italském mediálním trhu - premiérovy léta trvající potíže s justicí kvůli podezřením z korupce. Zdrcující komentáře většiny evropského tisku v uplynulých dnech naznačovaly, že Berlusconi může ve Štrasburku očekávat nanejvýš rozpačité přijetí.

Za této situace by bývalo bylo logické, kdyby se italský premiér předem dobře vyzbojil věcnými argumenty na svou obhajobu, obrnil se trpělivostí a zvolil střízlivý tón. Nic takového se ale nestalo. Berlusconi si místo toho neodpustil jedovatou repliku na kritiku německého sociálnědemokratického poslance Martina Schulze, o kterém prohlásil, že by se hodil do filmové role nacistického dozorce. Skandální vystoupení v parlamentním sále pak Berlusconi dovršil opovržlivým označením "turisté demokracie", které věnoval všem nesouhlas vyjadřujícím europoslancům.

Během pěti minut byl na světě bezprecedentní skandál, který Berlusconi za čerstva umocnil rádoby vysvětlujícími poznámkami na tiskové konferenci. Posuďte sami: Italský premiér řekl, že slova určená Schulzovi mínil ironicky, což prý každý musel vidět, protože se při nich usmíval. Dále prohlásil, že zatímco Schulz ho úmyslně hluboce urazil, on sám měl příměrem k nacistickému dozorci na mysli pouze jeho gesta, tón hlasu a fyzický vzhled. Fakt, že vůbec ono přirovnání použil pak Berlusconiho vysvětlil tím, že v Itálii koluje řada humorných historek z období holocaustu. To prý svědčí o tom, že Italové neztrácejí smysl pro humor ani tváří v tvář tak tragickým událostem.

Detailnější popis vzniku celé kauzy a Berlusconiho reakcí je zcela na místě, neboť poměrně věrně vykresluje řadu dalších problematických rysů, kvůli kterým nejenom většina evropského tisku, ale i řada europoslanců či jejich kolegů v parlamentech národních hlasitě pochybuje o politické a morální způsobilosti Berlusconiho důstojně reprezentovat Evropskou unii. Ve všeobecné bouři nevole, kterou italský premiér svým vystoupením vyvolal, zanikl další přinejmenším hodně kuriózní výrok: "Moje televize mě přece kritizují," reagoval Berlusconi na kritiku, jejímž předmětem byly dobře známé anomálie italského televizního trhu.

Průběžný stav celého skandálu, který ještě samozřejmě zdaleka neskončil, je následující: Berlusconi dokázal urazit členy Evropského parlamentu, vládu Spokové republiky Německo, památku obětí holocaustu a celou evropskou levici. Kromě toho si zadělal na pořádné problémy uvnitř vlastní vládní většiny, když jeho extempore ve Štrasburku vyděsilo dva ze tří koaličních partnerů, postfašistickou Národní alianci a křesťanské demokraty. Nic nedokumentuje jejich zděšení lépe, než první reakce předsedy Národní aliance Gianfranka Finiho, který Berlusconi výroky označil za nevhodné a prohlásil, že premiér by se měl omluvit.

Na Berlusconiho omluvu čeká především vláda Spolkové republiky Německo, která počínání italského premiéra odsoudila ze všech nejhlasitěji. Poslanci Evropského parlamentu se během čtvrtka dokázali shodnout na tom, že hledáním řešení vzniklé sitauce pověří předsedu parlamentu Pata Coxe. To vše poté, co Evropská socialistická strana, ke které se přidali další zástupci levice v Evropském parlamentu, označila skandál za bezprecedentní krizi ve vtazích mezi institucemi Evropské unie. Sám Berlusconi ovšem pouze přilil oleje do ohně tím, že aféru označil za levicovou provokaci inciovanou italskou levicovou opozicí.

O tom, jaké dopady může celý skandál mít, hodně napoví už příštích několik dnů. Jisté je to, co konstatoval středeční italský list la Repubblica: Berlusconiho přičiněním nespravedlivě a nepřiměřeně utrpěla pověst celé Itálie. Evropu ovšem nejvíce zajímá, jakých dalších překvapení se může od italského premiéra ještě dočkat. Nelze než si přát, že budou příjemnější, než středeční štrasburská eurofraška. Část Italů si už zvykla, že jim Berlusconi vládne a skrze své televize je i baví. Evropa o to evidentně zájem nemá.