Berlín je gay, a tak je to správně
Německý sociálně demokratický politik Klaus Wowereit se v roce 2001 veřejně prezentoval jako homosexuál se slovy: „Jsem gay, a tak je to správně,“ což je prohlášení, které je dnes asi stejně známé jako „Ich bin ein Berliner“ Johna F. Kennedyho. Brzy poté se Wowereit stal starostou Berlína a v této funkci setrval až do loňského prosince.
Jeho prohlášení bylo, jak uvádí server stanice Deutsche Welle, důležitým mezníkem pro emancipaci homosexuálů. Vzápětí po něm odhalil svou homosexualitu i dnes už bývalý německý ministr zahraničí Guido Westerwelle.
Stopadesátiletá historie, politika a kultura homosexuálních žen a mužů v Německu jsou tématem expozice „Homosexualita“, která právě probíhá v Německém historickém muzeu a také v Gay Muzeu. „Svoboda milovat a nechat žít se v Berlíně stala tradicí,“ uvedla při vernisáži expozic ministryně kultury Monika Grüttersová z Křesťansko-demokratické unie.
V Německu jde o vůbec první velkou výstavu zaměřenou na občanská práva příslušníků gay a lesbického hnutí, načasovanou příhodně do doby právě probíhajících, a velmi vášnivých, diskusí kolem legalizace sňatků osob stejného pohlaví. Ty zde, na rozdíl například od katolického Irska, ještě nebyly schváleny.
Paragraf 175, tehdy známý jako „zákon o sodomii“, byl v zemi zaveden v roce 1871 a označoval za trestné všechny „homosexuální činy“. Tresty byly aplikovány v rozdílné tvrdosti mezi lety 1872 až 1994.
“Kriminalizace paradoxně vedla ke stále silnějšímu odporu“, říká kurátorka výstavy Birgit Bosoldová. Berlíňané začali protestovat proti tomuto zákonu otevřenými přiznáními své homosexuality, což spustilo široké občanskoprávní hnutí.
I němečtí psychiatři se snažili dokázat, že homosexualita není kriminální perverze, a na základě nejrůznějších výzkumů dokazovali, že sexuální orientace je vrozená. Sexuolog Magnus Hirschfeld byl průkopníkem boje za práva homosexuálů. Založil Vědecký humanitární výbor, který byl centrem boje proti diskriminačním zákonům.
O této etapě německé historie píše Robert Beachy ve své knize „Gay Berlín: rodiště moderní identity.“ Podle autora je domovem německého překladu slova gay – schwul - právě Berlín.
Podobný výraz schwül, což znamená teplo nebo dusno, mohl odkazovat k „teplým bratrům,“ slangovému označení pro homosexuální muže v 19. století. Přestože byl původně užíván policií jako pejorativní označení, termín byl později přijat za vlastní i homosexuály.
Slovo „homosexualita“ je podle autora knihy také německým vynálezem. Tento výraz byl poprvé publikován v roce 1868 v pamfletu proti pruským zákonům o sodomii, který je jedním z cenných dokumentů zmíněné expozice.
Termín, vycházející z řečtiny a latiny, se ustálil jako oficiální označení vztahu mezi osobami stejného pohlaví nejen v němčině, ale i v mnoha dalších jazycích.
Poté, co někteří blízcí poradci a přátelé císaře Viléma II. na počátku 20. století odhalili svou homosexualitu nebo bisexualitu, se Berlín stal evropským centrem gay a lesbické komunity.
Ve 20. a 30. letech se město stalo doslova legendou. Existovaly tu bary, kluby, divadla i kabarety orientované na homosexuální klientelu. O své sexuální orientaci mluvila v době Výmarské republiky otevřeně řada umělců. „Tehdy byl Berlín jedním z nejliberálnějších měst na světě,“ osvětluje Birgit Bosoldová.
Kultuře tolerance o otevřenosti však učinili přítrž nacisté. Zákony byly drakonicky zpřísněny: mnoho homosexuálů bylo šikanováno, zatčeno a deportováno do koncentračních táborů. Na základě paragrafu 175 bylo vyneseno nejméně 50 000 nevídaně tvrdých rozsudků.
Na výstavě v historickém muzeu najdeme na růžovo natřenou místnost jako odkaz na růžový trojúhelník, který nacisté zavedli k identifikaci gayů v koncentračních táborech. Výstava tak nejen informuje o nacistickém pronásledování homosexuálů, ale také vzdává hold všem přeživším, kteří se po válce nedočkali žádného uznání.
Ještě v polovině minulého století byli gayové udáváni svými sousedy a zatýkáni policií. Změnu přinesla až 70. léta. Toto období je prezentováno expozicí v Gay Muzeu, mimo jiné díly Andyho Warhola a dalších významných tvůrců.
Izolovanost západního Berlína během studené války podnítila extrémně rozšířenou subkulturu, z níž čerpáme dodnes,“ osvětluje Bosoldová. Přestože je ale berlínská subkultura světoznámá, její kolébka momentálně zaostává.
Nechvalně známý „homosexuální paragraf“ byl zrušen až ve sjednoceném Německu v roce 1994. Vláda východního Německa jednala rychleji. Zmírnila paragraf již v roce 1968 a zrušila jej dvacet let nato.
V roce 2001 přijalo Německo zákon povolující registrované partnerství párů stejného pohlaví. Plná sňatková rovnost, která by mimo jiného umožnila homosexuálním párům adoptovat děti, ještě zavedena nebyla.
Přestože Birgit Bosoldová se osobně vdávat nechce, je přesvědčena, že toto právo má být umožněno všem: „ Myslím si, že je to jen otázka času, nanejvýš pěti let,“ uvádí v rozhovoru pro stanici Deutsche Welle.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
