Bakterie táhnou na sever

Nepříjemné vzpomínky si přivezlo z okružní plavby podél aljašského pobřeží 62 amerických turistů. Pochutnali si na syrových ústřicích nalovených v zátoce Prince Williama a vzápětí onemocněli silnou střevní infekcí. Mikrobiologické vyšetření usvědčilo z nákazy bakterii Vibrio parahaemolyticus. Nález vyvolal velkou pozornost, protože tato bakterie patří mezi poměrně teplomilné mikroorganismy. Potřebuje, aby letní teploty neklesaly pod 15 °C. Proto před ní byly alajšské chovy ústřic vždy v bezpečí. Vibrio se nepřiblížilo vodám zátoky Prince Williama na méně než 1000 kilometrů.

To však už neplatí. Aljaška se ohřívá. Průměrné roční teploty vody v Zátoce prince Williama stoupaly během posledních tří desetiletí ročně o 0,21 °C. Rychlé oteplování trápí celou Aljašku. Nejvíce je to znát na zimních teplotách, které se za třicet let zvýšily o 2 až 3 °C. V jiných částech světa za stejnou dobu stouply nejvýše o 1 stupeň.

Mikrobiolog Joseph McLaughlin, který nebezpečné vibrio v aljašských ústřicích našel, se zatím zdráhá připsat nečekané rozšíření bakterie na vrub globálnímu oteplení. "Jsme zdravotníci a ne experti na pozemské klima," řekl McLaughlin v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Přesto se zdá, že při aljašském pobřeží vznikají příhodné podmínky pro rozvoj choroboplodných bakterií, na něž tamější obyvatelé nejsou zvyklí. Ve světě nejsou zdaleka jediní. Švédové zaznamenali "pochod na sever" u klíšťat přenášejících nebezpečné choroby, jako je klíšťová encefalitida nebo borelióza. V Tanzánii se do vyšších nadmořských výšek stěhují komáři přenášející malárii.

Obyvatele Aljašky trápí i další průvodní jevy oteplení. Tajga zarůstá křovinami a charakter přírody se mění. Nejednoho lovce zaskočil nečekaně brzký příchod jarního tání daleko od civilizace, v místech, odkud se dá odjet jen po sněhu a ledu na sněžném skútru. Do civilizace je dopravila až přivolaná helikoptéra. Obyvatelé mnoha měst sledují s napětím zdi svých domů postavených na věčně zmrzlé půdě. Pokud stoupající letní teploty promění permafrost v bahno, základy ztratí pevnou oporu a stavby se zřítí.

Oteplení má zřejmě na svědomí racka sněžního, který žil dříve v desetitisícových populacích v asijské i americké Arktidě. Dnes se jeho stavy odhadují nejvýše na pár stovek. Racci hnízdili daleko na severu na osamocených skalách obklopených ledovcem, jimž eskymáci říkají nunatak. Vzestup teplot a tání ledu otevřelo polárním liškám cestičky k nunatakům a ty pak hnízdní kolonie racků sněžních zcela zdecimovaly.

Vědci se nemohou shodnout, nakolik se na urychleném ohřívání Aljašky podílí globální oteplení a nakolik je výsledkem přirozeného kolísání teplot. Někteří odborníci dávají aljašské oteplení do souvislosti s poklesem průměrných ročních teplot v Grónsku. Tvrdí, že Aljaška a Grónsko fungují jako velká teplotní houpačka. Nejprve se několik desetiletí ohřívá v Grónsku a na Aljašce přituhuje. Pak se situace obrátí. Grónsko chladne a Aljaška se ohřívá.