Australské agamy jsou jedovaté

Tým Bryana Frye z univerzity v Melbourne se zabývá dlouhá léta výzkumem jedovatých hadů a evoluce jejich toxinů. Nedávno obrátil svou pozornost k agamě vousaté obývající suché kraje centrální Austrálie. Její kousnutí bývá velice nepříjemné, protože rána oteče a silně krvácí. Vědci připisovali tyto komplikace bakteriální infekci, kterou agama do rány zavleče. Fryovi se toto vysvětlení nezdálo. "Já jsem to vysvětlení nikdy nepovažoval za správné, protože příznaky nastupují příliš rychle na to, aby je mohly vyvolat bakterie," řekl přírodovědec australské rozhlasové stanici ABC.

Detailní průzkum odhalil, že australská agama vousatá má v tlamě jedové žlázy a vylučuje v nich toxin podobný jedu chřestýšů. Teraristé, kteří tyto agamy často chovají, se ale nemusejí svého chovance obávat. Agama není člověku nebezpečná. Její kousnutí je sice nepříjemné, ale ohrozí jen malé tvory, jimiž si tento plaz zpestřuje jídelníček.

Analýzy DNA ukázaly, že svým jedem není agama vousatá mezi příbuznými plazy výjimkou. Geny pro podobné toxiny jsou vybaveny i další agamy a navíc i varani. Na výčet jedovatých ještěrů už by nám prsty jedné ruky určitě nestačily. Jen příbuzenstvo agam čítá asi 1440 druhů. Výsledky Fryovy práce otiskl přední vědecký týdeník Nature.

Srovnání genů pro jedy ještěrů a hadů odhalily, že tito plazi museli mít před 200 miliony roků společného předka. Jejich jedovatost tedy není jen pouhou shodou náhod. Agamy, varani a hadi zdědili toxiny po společném předkovi a během další evoluce si pořídili četné novinky. Například australští hadi patří k nejjedovatějším na světě, protože se dostali na nejmenší kontinent až v době, kdy se tam už usídlili vačnatci. Ti mají poněkud jiný metabolismus než ostatní savci a původní hadí jedová výbava na ně pořádně nezabírala. Australští hadi si proto vyvinuli nové účinnější typy toxinů. Také u agam našel Bryan Fry jedy, jaké toxikologové dosud neznali. "Tyto dosud neznámé toxiny budou nyní zkoumat naši kolegové. Doufají, že by mezi nimi mohli najít molekuly využitelné jako léky," dodává Fry.

A jak se mohlo stát, že si vědci tak dlouho jedovatých agam a varanů nevšimli? Na tuto otázku odpověděl Fry v rozhovoru pro britský populárně vědecký časopis New Scientist: "Vysvětlení, které se opíralo o infekci rány bakteriemi, přerostlo v dogma. Varan komodský se živí mršinami a má tlamu plnou bakterií. A to obrátilo pozornost vědců špatným směrem. K tomu se přidala skutečnost, že jedy agam a varanů jsou cíleny na jejich obvyklou kořist. Na člověka působí jen slabě a jejich účinek se dá snadno přehlédnout."