Atentát v Bagdádu znesnadňuje předání moci

Právě nyní totiž zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN v Iráku Lachdar Brahímí připravuje složení budoucí irácké vlády: osobně vybírá horké kandidáty na premiéra a členy jeho kabinetu a nakonec i na úřad prezidenta celé země. A není asi pochyb o tom, že nedostatek nejzákladnější osobní bezpečnosti předem odradí mnohé z těch, kdo by jinak jistě přicházeli v úvahu a měli by také naději na podporu.

Zavražděný předseda prozatímní vlády rady Izzadín Sálim, který měl zastávat tuto rotující funkci jenom do konce května, byl známý především jako spisovatel a politický aktivista a spoluzakladatel šíitské muslimské strany, která se stavěla proti režimu Sadáma Husajna. V 70. letech si proto taky odseděl 4 roky ve vězení, než odešel do exilu nejprve do Kuvajtu a pak do Íránu, kde se nadlouho usadil. Psal pamflety a články, redigoval exilové časopisy a jeho historické práce uznávají prý i muslimští náboženští vůdci. A především patřil k umírněným a pragmatickým politikům, neuznával násilí a extrémismus - a právě někdo takový by se do příští vlády určitě hodil.

Poradkyně amerického prezidenta v otázkách bezpečnosti Condoleeza Ricová po atentátu poznamenala, že před červnovým předáním moci Iráčanům se patrně objeví ještě další pokusy naznačený politický proces vykolejit. A dodala: "Je jasné, že nastal čas ukončit okupaci. Je jasné, že Iráčané sami musí převzít kontrolu nad svou politickou budoucností." (Konec citátu.)

Co však konkrétně přinese 30. červen zůstává zatím velkou neznámou. Jaký druh suverenity vůbec mohou získat Iráčané za šest týdnů, budou-li nadále v zemi početná okupační vojska vedené Spojenými státy anebo v budoucnu třeba jen, jak si to někteří představují, mnohonárodnostní vojenský sbor pod záštitou OSN? To je otázka, na níž dnes asi nikdo nezná odpověď.

Část západního levicového tisku obhajuje čím dál více úplnou suverenitu Iráku a definitivní odchod okupačních vojsk jako nejlepší možné východisko z velmi neutěšené nynější situace. Většinou ale převládá názor, že tak zásadní změna politického kurzu by dnes ještě nebyla možná a že odchod okupačních vojsk zatím nepřichází v úvahu. Potvrdil to včera znovu britský premiér Tony Blair.

Podobný názor zastává i analytik James Dobbins v dnešním vydání britského deníku Financial Times, ale píše, že Londýn a Washington by už konečně měly uznat, že v Iráku bojují s celonárodním povstáním a nevedou jen boj proti terorismu. Největší nebezpečí tam podle něj ve skutečnosti neznamenají zahraniční bojovníci anebo zastánci bývalého režimu - je jím rostoucí počet národních povstalců a jejich nacionalismus.

K současným úvahám o budoucnosti Iráku připojil včera pozoruhodný hlas též jordánský král Abduláh, když vyzval koaliční síly vedené Spojenými státy, aby znovu zvážily rozpuštění irácké armády a ukončily také izolaci sunitské arabské menšiny, která by podle něj mohla ohrozit stabilitu na celém Blízkém Východě. Jordánský král Abduláh se obává, že by se Irák mohl propadnout do občanské války, pokud se v tom něco rychle neudělá. Rozpuštění irácké armády bylo podle něj neuvážené a není ani realistické očekávat zformování nových bezpečnostních sil do konce června, zatímco sunitští Arabové v Iráku se podle jordánského krále cítí izolováni a nepřijali nové zřízení. Zároveň ale král Abduláh odmítl výzvu, aby sousední arabské státy poslaly do Iráku svá vojska, neboť vojenská přítomnost by prý byla příliš lákavá k využívání vlastního vlivu. "A to by byl morálně pochybné," podotkl jordánský král.

Je tedy zřejmé, že najít východisko ze současné neblahé situace nebude snadné ani pro americkou vládu, která až dosud většinou rozhoduje o tom, co bude dál. A pondělní atentát v Bagdádu její dilema ještě zkomplikoval.