Asanace po kubánsku

Jedenáct jich už bylo propuštěno a přiletělo do Madridu. V rozhovorech s novináři popisují hrůzné poměry ve vězeních na ostrově. Jeden z nich, čtyřicetiletý publicista Pablo Pacheco řekl prestižnímu barcelonskému deníku El País, že v cele na 83 m2 spalo 66 vězňů. Nejenže jsou cely přeplněné k prasknutí, ale i strava vězňů je horší ve srovnání s hladovými porcemi, které si mohou obstarat svobodní Kubánci.

Sestává hlavně z hrsti vařené sóji a z rozemletých ryb. Šedesátiletý Ricardo Gonzáles, odsouzený za zprávy o poměrech na Kubě, které zasílal Reportérům bez hranic, zhubl o 40 kilo. Vypadá jakoby byl právě osvobozen z koncentračního tábora, hlásil veřejnoprávní rozhlas RTVE.

Podle dohody s Raúlem Castrem ze 7. července se kubánský kardinál Jaime Ortega vždy dotáže vězňů svědomí, zda chtějí odletět do Španělska. V případě, že budou souhlasit, španělský ministr zahraničí Miguel Ángel Moratinos jim zajistí, aby je Madrid přijal. Podle prestižního madridského deníku El Mundo už deset vězněných disidentů odmítlo opustit Kubu a zůstává nadále ve vězení. Může jich být i víc, neboť kardinál Ortega ještě všechny neoslovil.

Neví se také, jak s nimi Raúl Castro naloží, neboť slíbil osvobodit všechny politické vězně odsouzené v roce 2003. Celkem by se to mělo týkat 52 vězňů svědomí. Podle předsedy kubánské Komise pro lidská práva Elizarda Sáncheze zůstane ve vězeních ještě stovka osob odsouzená z politických důvodů. Předseda kubánského parlamentu Ricardo Alarcón slíbil i jejich propuštění. Ovšem s výjimkou těch, kteří se dopustili násilných trestních činů. Z vězení by tak podle Elizarda Sáncheze mohlo vyjít dalších 69 osob. V latinskoamerických poměrech a zejména v těch kubánských ovlivněných komunistickou rétorikou je ovšem třeba všechno brát s určitou rezervou.

V těchto dnech má přiletět do Španělska další devítičlenná skupinka osvobozených vězňů. Pravděpodobně se přidají k prohlášení, které jménem prvních jedenácti přečetl Ricardo González před noclehárnou v průmyslové zóně Madridu, kde jsou ubytováni. Kubánští disidenti se v prohlášení charakterizují jako „bývalí vězni svědomí ve španělském vyhnanství“ a tvrdí, že „kubánská vláda neudělala kroky, jež by potvrdily jasné rozhodnutí pokročit k demokracii“.

Ricardo Gonzáles popisuje poslední chvíle vězňů na Kubě. „Tři dny před odletem do Madridu nás z různých věznic shromáždili v havanské vězeňské nemocnici. Dali nám kuře, které jsem nejedl ani nepamatuju. Jakoby ve třech dnech mohli napravit sedm let nelidského zacházení. Taky nám dali civilní kalhoty, košili a kravatu, abychom vypadali líp. S tím nás posadili do letadla.“ Kubánští propuštěnci – vyhnanci se nemohli rozloučit s těmi členy rodiny, kteří s nimi do Madridu neletěli. Na návštěvu do vlasti se mohou vrátit jedině s povolením kubánských úřadů.

V roce 1980 Fidel Castro zařídil, aby do Spojených států uteklo na 125 tisíc Kubánců. Ve skutečnosti však šlo o vyhoštění osob. Tehdy jako dnes se režim potřeboval ukázat světu z lepší stránky, aby si hospodářsky polepšil. A také se chtěl zbavit lidí, s nimiž měl problémy. V roce osmdesát nastrčil Castro mezi emigranty i mnoho kriminálníků a několik agentů. Ti způsobili, že Washington později litoval, že v takové míře podal Kubáncům bezelstně pomocnou ruku.

Kubánští disidenti se radují z propuštění a na jejich tvářích je vidět, že si potřebují odpočinout. Zároveň však znají historii bratří Castrů a vědí, že pokud se režim nezačne demokratizovat, není čas na oslavy. Proto vyzvali Evropskou unii, aby nepolevovala ve svých požadavcích na demokratizaci ostrova. Na rozdíl od španělského ministra zahraničí Miguela Moratinose, si myslí, že na Kubě nedošlo k žádným podstatným změnám.

V září se mají sejít unijní ministři zahraničí, aby zvážili, jestli neobnoví styky s Kubou, jež jsou zamrzlé od roku 1996. Vzhledem k tomu, že uvolnění musí odsouhlasit ministři jednomyslně, dá se předpokládat, že neprojde, mimo jiné pravděpodobně i díky České republice. Jak dnes škodolibě připomíná deník El País, český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg byl v květnu před pěti lety vyhoštěn z Kuby, aniž by tamní úřady braly ohled na to, že byl senátorem. Provinil se tím, že se sešel s představiteli místních disidentů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.