Argument čistě nouzový: pozor na KSČM!

Mám podezření, že argumenty i protiargumenty, které zaznějí v nadcházející volební kampani - a budou předstírat, že se obracejí na racionalitu voličů - budou hluboce nejasné, nedostatečně zdůvodněné. A že tím nejnápadněji předkládaným artiklem, zkušebním kamenem, anebo lakmusovým papírkem, chcete-li, budou předpovědi příští spolupráce s komunisty.

O KSČM se domnívám, že by nám všem bylo lépe, kdyby nebyla. Ale ona tu je. Voličská podpora z ní udělala balvan, který ve Sněmovně zabírá pětinu hrací plochy. Nelze jí tedy nedbat. - Určitě by stálo za to, zapátrat, proč to tak je. Proč je KSČM třetí voličsky nejsilnější stranou. A co vůbec je - ta KSČM. Ale to si nechám na jindy.

Zatím si všímám nápadné skutečnosti, že filipika proti KSČM a proti její případné symbióze se sociální demokracií je rádoby nejpádnějším trumfem vystoupení pana Kalouska i pana Topolánka a jeho lidí.

Česká společnost, česká ekonomika, český stát, jsou v situaci, která volá po změně. Čili po reformách. Uvážím-li stav důchodového či daňového systému, administrativy, zdravotnictví, školství atd., připouštím, že ty kýžené reformy jsou takové povahy, jaká odpovídá intencím tradiční pravice. Rozumné pravice, nikoli té krajní. Pravici jde zpravidla o vytváření bohatství; levici o jeho rozdělování.

Protože žijeme na dluh a nadto plýtváme, jeví se výše zmíněná potřeba reforem jako velmi žádoucí. Člověk by řekl, že právě ODS a KDU zde mají příležitost. Je tomu bohužel jinak: dvě politické strany, od nichž by bylo radno očekávat impuls mnohem významnější, se omezují na denunciaci dvou jiných stran. Z toho mi plyne krátký závěr: ODS a KDU nemají o čem nás přesvědčit a co nám nabídnout. Při své slabosti a myšlenkové vyprázdněnosti se snaží vydolovat něco, co pohne možná netečnou, možná otrávenou veřejností. Zda se jim to podaří, o tom pochybuji.

Přitom závažná, dokonce alarmující témata, po ruce jsou. Namátkou: povaha současného kapitálu, jak ji prozrazuje u nás i jinde chování velkých firem včetně těch slibných zahraničních investorů. Slepá ulička sociálního státu, jak se vytvořil na Západě v dobách přechodného nadbytku. Vymírání domácích evropských populací, včetně naší (dokonce především té naší). Migrace, čili šturmování Evropy chudinou třetího světa. Zlověstné klimatické změny a jejich pravděpodobné důsledky. Preferovaná orientace širokých vrstev na konzumaci a na zábavu, atd., atd. - Toto jsou skutečnosti, oproti kterým je pokřik, že u nás "Paroubek rovná komunistům cestu do vlády" živením podružné aféry.

Mimochodem: když už česká společnost ze sebe vydala tak významný potenciál tzv. komunistů, jaký asi bude jeho další osud? - Zatím si dokážu představit dva.

Buď bude KSČM i nadále jakousi rezervací, která bude na sebe "nabalovat" víceméně iracionální vůli frustrovaných segmentů veřejnosti, s tím ovšem, že napříště nevíme, co od ní očekávat. Anebo se ji podaří vtáhnout do politického procesu, a tím umožnit její erozi. To se nepovede panu Topolánkovi, tím méně panu Kalouskovi. O něco takového se pokouší na zapřenou pan Paroubek. Jeho snaze chybí elegance. Udržet KSČM v bezpečné izolaci, na to - obávám se - česká společnost nemá.