Apolena Rychlíková: Zákon o podpoře bydlení opravdu potřebujeme co nejdřív
Přestože se u debat, které se týkají odchodu Ivana Bartoše (Piráti) z vlády nejčastěji skloňuje oblast digitalizace, zásadním tématem jeho bývalého resortu bylo bydlení. Schválení zákona o dostupném bydlení bylo jedním z hlavních pirátských lákadel, a vláda si tento velmi potřebný zákon dala i do programového prohlášení.
Čtěte také
„Chceme, aby české rodiny měly kde bydlet a aby děti měly dobré vzdělání, které je dobře připraví na měnící se moderní svět,” hlásala vláda při svém nástupu k moci. Tři roky poté tu máme velmi neuspokojivý výsledek: zákon se zaseknul a ukončování bytové nouze i obchodu s chudobou je v nedohledu.
Doplácí na to samozřejmě opět ti nejvíc zranitelní: děti, osamělí senioři, matky samoživitelky, chudé rodiny. To dokládá nejnovější Zpráva o vyloučení z bydlení, kterou zpracovala iniciativa Za bydlení.
Každý sedmý...
Každý sedmý občan České republiky má v současné době problémy s bydlením. V bytové nouzi se nachází více než 160 tisíc lidí, a to včetně 62 tisíc dětí. Dohromady má podle zprávy nějaký druh závažných problémů s bydlením neuvěřitelných 1,6 milionu obyvatel. Krize, o které se mluví už téměř dekádu, postupuje a řešení je stále v nedohlednu.
Čtěte také
Bytová nouze je podle Zprávy takový stav, kdy je osoba vyloučena ze standardního bydlení. Kromě lidí bez střechy nad hlavou se bytová nouze týká také domácností přebývajících v azylových domech, na ubytovnách, nebo v extrémně přelidněných či nevyhovujících bytech.
Právě ubytovny jsou jednou z nejdéle trvajících bolestí politiky bydlení. Jsou předražené, nedisponují ani základním vybavením, sociální zařízení mají většinou na chodbě a v naprosto mizerném stavu.
Velmi často zde bují celá řada sociálně patologických jevů. Patří mezi ně rozvíjení závislostního chování, domácí násilí, kriminalita, nebo ohrožení duševního zdraví.
Dávat to vinu těm, kteří na ubytovnách musejí přežívat, by ale bylo zcela neadekvátní: jsou často v situaci, kdy nemají kam jinam jít. A to i proto, že nemáme žádné zákony, které by vymezovaly adekvátní bydlení a bránily obchodu s chudobou a sociálním vyloučením.
Nejvíc trpí děti
Nejsmutnější je především, že to reálně poškozuje děti. Bytová nouze má totiž negativní vliv na naplňování jejich základních potřeb, narušuje jejich bezpečí a významně zvyšuje riziko jejich ohrožení.
Čtěte také
Je také jedním z nejčastějších důvodů umísťování dětí do zastaralé a zároveň velmi nákladné institucionalizované státní náhradní péče, která stojí daňové poplatníky přibližně 12 miliard korun ročně. Až v polovině případů odebrání dětí je jedním z důvodů právě špatná bytová situace rodiny.
Tato přetrvávající praxe je úplně nepochopitelná – a neexistuje pro ni omluva. Rozpady rodin kvůli neutěšené sociální situaci, jsou něco, co v dobře fungujícím státě nemá existovat. A ne proto, že ústavní péče je drahá.
Zkrátka proto, že rozpad rodiny způsobuje hluboké a těžko hojitelné trauma, rozhodně se mu dá ale předejít. To bychom ale museli mít politickou reprezentaci, která krizi bydlení bere skutečně vážně.
Což vláda Petra Fiala není, a to zvlášť po odchodu Ivana Bartoše a jeho spolupracovníků, kteří jako jedni z mála měli ambici s neutěšenou situací konečně pohnout.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka