Apolena Rychlíková: Ohnivé peklo politické nevědomosti

9. srpen 2018
Apolena Rychlíková

Na videu pořízeném jedním z obyvatel řeckého letoviska, je oheň vidět nejdřív v dáli. Netrvá to ani pár sekund a už hoří kousek od domu. Do dalších vteřin se natáčející kácí k zemi a všechno je zalité oranžovým, sálajícím vedrem.

Člověk, který záběry tragického požáru v Řecku natočil, přežil. Ale desítky dalších takové štěstí neměly. Tvářit se, že šlo jen o nějakou přírodní katastrofu, by ale bylo lhaním si do kapsy – šlo o několika úrovňovou tragédii, související v prvé řadě s klimatickou změnou.

Kde je pozornost politiků?

Sucho, tropická vedra, požáry, znečištěné řeky a rybníky, sinice, umírající raci nebo štiky, proměna zemědělského roku. To všechno jsou výjevy z letošního léta, které přišlo tak trochu nečekaně: nepředcházelo mu totiž žádné pořádné jaro.

Komise pro sucho potřebujeme. Musí zajistit třeba dostatek vody na hašení požárů, říká Drahovzal

voda

Teploty v Česku jsou v letošním roce mimořádné. Už několik let slýcháme z různých stran o tom, jak ubývá vody v krajině i podzemních vod. Ministerstva životního prostředí a zemědělství proto připravují novelu vodního zákona. Podle Hospodářských novin se v ní počítá i s tím, že úředníci budou moci vstoupit na soukromý pozemek, aby zajistili čerpání vody tam, kde to bude situace vyžadovat.

A loni to nevypadalo o moc jinak. Počet dní, kdy bylo na poměry mírného pásu neúměrné vedro, narůstaly, v betonových městech se stejně jako před rokem nedá přežít, voda přestala být samozřejmostí. 

I když se ze všech stran mluví o tom, že klimatická změna naši „pokrokovou“ společnost doběhla a předběhla, a že boj s ní jsme definitivně prohráli, minimálně v Čechách to vypadá, že to žádného politika netrápí. 

A to jsou zrovna u nás experti na strašení všeho druhu – ovšem asi jen, když jde o nějaké hoaxy, šířené za účelem zisku levných politických bodů, odvádění pozornosti od reálných problémů nebo budování mezispolečenské nenávisti. 

Klausovy eko fake news

Kdo letošní léto musí prožít třeba v takové Praze, trpí. Žhnoucí město, které skoro neposkytuje stín, nedá se v něm dýchat a snesitelně začíná být až k večeru – to byla Praha července a bude to i Praha srpna. 

Ve městě zoufale chybí více zeleně. Přitom průzkumy ukazují, že jedině plánovaná výstavba zelených ploch, jejich umisťování na střechy, revitalizace vnitrobloků a další podobná opatření přinesou ochlazení rozpáleného velkoměsta. Komunální volby se blíží, ale o ekologii se zatím (až na Zelené) nemluví. Začne se s tím, v zemi, která byla po léta indoktrinovaná hlásáním Klausových eko fake news, vůbec? 

Honba za ziskem

Podobně je na tom venkov: vysychají studny, rybám chybí kyslík, úroda je kolísavá, někde se uvažuje i o vybíjení zvířat, protože nemají co pít, ani jíst. Jistě, kdekdo může namítnout, že správné a šetrné chování je otázkou každého z nás. Je to do jisté míry pravda – můžeme recyklovat dešťovou vodu na zalévání zahrad, nebo splachování, třídit odpad, umenšit spotřebu masa, nekupovat jednorázové plasty, moc necestovat letadlem. 

Žádná individuální šetrnost nezmění postupující oteplování planety, které souvisí hlavně se spotřebou fosilních paliv.
Apolena Rychlíková

Dá se toho dělat mnohem víc, ale bez politické vůle a především bez globálního tlaku na korporace, které se svým průmyslem nejvíce podílejí na znečišťování prostředí, to nikdy nebude stačit. 

Žádná individuální šetrnost nezmění postupující oteplování planety, které souvisí hlavně se spotřebou fosilních paliv. Uhlí a ropa, to jsou největší nepřátelé dnešního světa a společně s nimi honba za ziskem, který pro hrstku vyvolených funguje jako jediný společenský imperativ. I kdyby to ostatní mělo stát možnost dýchat, pracovat, bydlet či mít co pít, jíst, žít.

Bezmocní jedinci

Svět se mění v ohnivou výheň, která dopadá v prvé řadě na ty, kteří mají umenšené možnosti se bránit: třeba nemají na to se odstěhovat. Postihuje ale i nás ostatní. A bude hůř: Brutální změny odnesou další generace – naše děti už zkrátka nebudou žít ve světě, který jsme měli možnost poznat my. 

Jenže pokud se současné globální politické elity nedohodnou, že se pokusí ne zachránit planetu (to totiž už pravděpodobně nejde), ale třeba jen zpomalit a umenšit důsledky klimatické změny, jsme jako jedinci bezmocní. Tak kdy a jakým způsobem si to uvědomí i naši politici a namísto ponižujícího handrkování o jednoho nebo sedm uprchlíků začnou v Evropě řešit klimatickou změnu?