Antropolog Jakub Christensen: Jak uvažují dnešní Gróňané?

ČRo: V Praze ten den teploty klesly k nule a venku už byla tma – představuji si, asi jako v Grónsku. Logická otázka tedy byla, co v tomto ročním období dělají Gróňané?

Jakub Christensen: Grónsko je velká země, takže se to dost liší. Pokud jste na severu, bude tam tma. A spousta sněhu. Ve velkých městech je to však podobné jako třeba v Praze. Člověk vstane, jde do práce, odvede děti do školek a škol, přebíhá mezi domluvenými schůzkami, na oběd si zajde někam do restaurace, stejně jako v Praze – v Dánsku by si donesl oběd z domova. Pak se vrátí do práce – pracovní týden je v Grónsku normálně 40 hodin. Večer přijdou děti domů, vaří se večeře, kontrolují se maily a surfuje se po facebooku. To, bych řekl, je takový normální grónský den.

Pak jsou tu ale samozřejmě ty osady, kde žijí lovci. Tam je život, řekněme, stále tradiční, víc v souladu s přírodou. Člověk vstane, jde do přístavu pro benzín. Natankuje jolu a vyrazí do míst, kde ví, že něco uloví. Nebo jede vyzvednout sítě, které rozhodil den předtím. Po návratu z moře čistí ryby nebo je jde prodat. Přijde domů, možná rozdělí to maso, které nalovil, se sousedy. Anebo ho prodá do měst, tam za to platí velice dobře, protože tam ryby nemají. No pak si sedne k počítači…

Zkontroluje maily a zasurfuje na facebooku?

Ano! Facebook totiž v Grónsku strašně letí. Což je zvláštní, protože internet je tam neskutečně drahý. Takže v kavárnách s wifi připojením zadarmo se prostě hromadí lidé…

Jak se Gróňanům žije po ekonomické stránce?

Stručně řečeno je život v Grónsku dost drahý, když poměříme příjmy a výdaje. Hodně lidí musí obracet každou korunu. Ne že byste tam viděli chudobu ve smyslu žebráků na ulici. Ale společnost se – stejně jako ve zbytku světa v roce 2013 – stala závislou na cyklu nakupování zboží a vyhazování starého.

Hodně věcí se do Grónska letecky dováží a obecně přeprava výrobků v Grónsku je hodně nákladná – i když si budete objednávat přes internet. Takže je dobrý nápad si třeba v létě nalovit zvěř a žít ze zásob přes zimu. Určitě bych řekl, že v Grónsku všichni tvrdě pracují. To je asi pozitivní, ale současně to ukazuje, že život tam není lehký.

Jaký život vedou mladí Gróňané? Je stále stejný jako život jejich rodičů a prarodičů?

Určitě žijí jiný život než jejich prarodiče. Tím ale nechci říct, že jejich prarodiče chodili v kozačkách z tulení kůže, takzvaných kamikách, a lovili s harpunami. Protože to dělají mladí dodnes. Když se zeptáte mladých Gróňanů, co budou dělat po škole, tak někdo půjde na skejt, někdo bude dělat doma úkoly a někdo půjde lovit velryby. A tak to dělali i jejich rodiče – jen místo skejtu byl asi jiný sport.

Dnes mladé pohlcuje hodně škola. Hodně z nich studuje tzv. arktické inženýrství. Mnoho z nich je také dobrých ve vyprávění příběhů – stejně jako jejich předci. Když člověk pronikne do světa mladých Gróňanů, tak také zjistí, že mají široké rodiny a neustále jsou v kontaktu a starají se o nějaké své příbuzné nebo blízké.

Jaké reakce vyvolává v Grónsku povolení těžit uran nebo ty další těžařské projekty? Vede se o tom v Grónsku živá debata?

Proces začal a s ním i celá debata v grónských médiích. Ta mají svůj specifický úhel – jsou velice lokální a současně výrazně nacionální, když je čtete z Dánska. O další vzruch se starají dánská média. Z Kodaně ten vývoj v Grónsku vypadá dramaticky: Teď tam začnou těžit uran a otvírat doly. Grónští politici ale říkají: Haló, teprve o tom začínáme jednat, bude to ještě na dlouho! Druhá otázka potom je, jak vzniká patřičná legislativa. Byly tam různé skandály. Mám na mysli hlavně to, že třeba nebylo vypsáno referendum, jestli zahájit těžbu ve velkém, nebo ne. Zatímco o jiných věcech se v Grónsku hlasovalo.