Antibiotikum z klokaního mléka

Klokaní novorozenec je stěží větší než nehet. Na svět přichází velice záhy a většinu svého vývoje musí dohonit v matčině vaku. Nemá vyvinuty dokonce ani plíce. Jen srdíčko mu zběsile tepe, když hned v prvních minutách života musí absolvovat nekonečnou pouť z ústí matčiných pohlavních orgánů k mléčné bradavce uvnitř vaku. Podstatnou část dalšího vývoje tráví mládě ve vaku přirostlé k bradavce za koutky úst. Po celou tu dobu žije z mléka.

Maličký klokánek nemá vyvinutou imunitní obranu a je vydán napospas mikrobům. Jak jim může vzdorovat? Australský biolog Ben Cocks z melbournského Victoria Department of Primary Industries zjistil, že mládě brání matka prostřednictvím molekul, které mu dodává s mlékem. Za nejslibnější považuje Cocks látku nalezenou v mléce samic klokana dama (Macropus eugenii), kterou označuje kódem AGG01. Ta se při laboratorních testech ukázala při hubení bakterií stokrát silnější než nejúčinnější formy penicilinu. Kromě širokého spektra bakterií ničí AGG01 i některé druhy choroboplodných plísní.

Vývojově vyšší savci, k nimž patří i člověk, molekulu AGG01 v mléce i v těle postrádají. Zřejmě ji už nepotřebovali, protože jejich mláďata se vyvíjejí dlouho pod ochranou těla matky a ta za ně přebírá i boj s infekcemi. Člověk by se však k protimikrobiální látce AGGO1 rád vrátil. V podobě injekcí, mastí či tablet by ji mohl využít pro léčbu chorob vyvolaných mikroby odolnými proti běžným antibiotikům.

O využití molekuly AGG01 rozhodne kromě jiného i její dostupnost. Výroba z klokaního mléka nepřichází do úvahy. Snad by ale mohly nové antibiotikum produkovat samice hospodářských zvířat (ovce, kozy či krávy), kterým by genoví inženýři propašovali gen pro produkci "klokaního antibiotika" do dědičné informace.