Angličtí vědci našli v tělech vyder takzvané věčné chemikálie, které se v přírodě skoro nerozkládají

Výzkumníci testovali padesátku vyder uhynulých před více než deseti lety; u všech odhalili různé sloučeniny perfluorovaných uhlovodíků, tedy PFAS.

Čtěte také

Toxické „věčné chemikálie“ se v přírodě skoro nerozkládají. Šíří se hlavně z odpadních vod a kalů z čističek

Až 80 procent zvířat mělo v játrech navíc nejméně tucet různých typů chemikálií. A jak se ukázalo, ani omezení těchto látek výrazně nepomohlo, jak dokazují novější vzorky vyder, které uhynuly v letech 2014 až 2019.

„Nová práce je ojedinělá tím, že pokrývá velkou oblast a je rozsáhlá i časovým obdobím. Potvrzuje to i naše výsledky, že největší koncentrace byly u látek, které měli nejdelší uhlovodíkové řetězce, které jsou nejstabilnější a špatně se odbourávají,“ říká Roman Grabic z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Příroda versus chemický průmysl

Látky, o kterých je řeč, jsou perfluorované uhlovodíky – perfluor znamená, že v uhlovodíkovém řetězci jsou všechny vodíky nahrazené fluorem. To, že se podobné látky našly bohužel i po letech, co se přestaly používat, je způsobené tím, že je často nahrazují látky nové, ale podobné.

V okamžiku, kdy zakážete jednu látku, tak chemický průmysl vygeneruje tři další, aby ji nahradily.
Roman Grabic

„Problém je ten, že v okamžiku, kdy zakážete jednu látku, tak chemický průmysl vygeneruje tři další, aby ji nahradily. To je naprosto zásadní. Protože v okamžiku, kdy my jednu sloučeninu prozkoumáme a zjistíme, že je třeba nebezpečná, tak ji nahradíme něčím, o čem nevíme vůbec nic. Vzhledem k tomu, že těch sloučenin přibývá geometrickou řadou, tak zkoumání jejich vlivu na životní prostředí a organismy pokulhává hodně vzadu,“ přibližuje Grabic.

Když jednu sloučeninu prozkoumáme a zjistíme, že je třeba nebezpečná, tak ji nahradíme něčím, o čem nevíme vůbec nic.
Roman Grabic

Látek PFAS je dohromady asi pět tisíc, některé už jsou zakázané, o zákazu dalších, případně celé skupiny těchto látek na evropské úrovni, se jedná.

Zdrojem těchto látek je postupný rozpad voděodolných oděvů nebo už zmíněných teflonových pánví, kdy se mikroskopické částečky, které se z těchto látek nebo předmětů dříve nebo později mechanicky uvolní, dostávají do kanalizace a přes čistírny odpadních vod do životního prostředí.

Dopad na zdraví vodních živočichů

Přímou souvislost podle vědců není tak jednoduché vystopovat. Protože je vydra chráněná, vědci vzorky brali už z uhynulých jedinců. Když analyzovali jejich játra, zjistili enormní překročení povolených hodnot.

Čtěte také

Nejen klokani mají kapsy. Kde ji má vydra mořská a proč si do ní dává kamení?

„U vodních organismů je nastavená limitní hodnota 9,1 milogramu na kilogram. V tomhle případě byl ale ve vydrách nalezen perfluoroktansulfonát (PFOS) v koncentracích kolem 6800 miligramů na kilogram. Chudák vydra toho v sobě má skoro tisíckrát víc, než je limit,“ říká Grabic.

Přímý vliv těchto látek se zatím studovalo u ryb, kdy kontaminace těmito látkami narušila jejich schopnost reprodukce – u samců se objevil protein, který by se měl objevovat pouze u samic. Důsledkem je nižší plodnost.

V páteční Vědě Plus také uslyšíte o tom, jakou roli mají v ekosystémech takzvané klíčové druhy a proč je jedním z nich i ančovička. Dozvíte se, že Brno bude vychovávat vesmírné inženýry. A prozradíme, jak funguje nové zařízení na odchytávání oxidu uhličitého a proč připomíná listy rostlin.