Analýza krajského volebního programu: KDÚ-ČSL

V Ústeckém kraji nekandidují lidovci vůbec, v dalších šesti regionech - Středočeském, Královéhradeckém, Pardubickém, Plzeňském, Karlovarském a Libereckém se spojili do koalice nejčastěji se Sdružením nezávislých kandidátů - Evropskými demokraty. Spojené strany tam kandidují pod značkou Koalice pro daný kraj.

Vlastně to není nic nového. Například v pardubickém nebo plzeňském krajském zastupitelstvu najdeme už dnes Koalici pro Pardubický, respektive Plzeňský kraj, sdružující právě lidovce a Evropské demokraty. Protože tedy ani v předchozích volbách KDU-ČSL nekandidovala ve všech krajích samostatně, nelze z jejího nynějšího nadšení pro koalice automaticky usuzovat na zásadnější problémy této konzervativní strany. Podrobnější pohled do volebních programů ale přeci jen několik argumentů na podporu tohoto názoru poskytne.

Předně je to velká programová nejednotnost. Krajské programy sociálních demokratů mají stejně jako programy Strany zelených vždy řadu společných prvků, podobné je to u komunistů. U ODS to tolik neplatí - ale tam zase dělají hejtmani vše pro to, aby je s mateřskou stranou a její celostátní politikou pokud možno nikdo nespojoval. Proč ale lidovci nevyužili krajské volby k tomu, aby se alespoň před svými tradičními voliči na Moravě a jihu Čech prezentovali jako vyprofilovaná strana s jasně formulovanými názory, to je těžko pochopitelné. Pro následující podrobnější rozbor se omezím na regiony, kde KDU-ČSL kandiduje samostatně. Porovnávat tyto - v uvozovkách - čisté programy s programy koalic, kde je nutné přijímat kompromisy, by nebylo zcela korektní. Pro všech šest porovnávaných krajů platí, že v končícím volebním obdobím působili lidovečtí politici přímo v krajské radě, v Jihomoravském kraji měli dokonce jediného hejtmana. Pro tvorbu volebního programu to znamená, že se strana nemůže vymezit proti dosavadní koalici, ale musí spíše rozvíjet tezi ve smyslu "dokázali jsme, že to dokážeme". Čtenář jejího programu se ale stále bude ptát, proč ty hezké věci, které slibují, už dávno neudělali? Protože je jako spoluvládnoucí síla přeci udělat mohli...

Relativně nejsilnějším akcentem lidoveckých programů je rodinná politika. V polovině z šestice regionů, o kterých teď mluvím, ji najdeme na prvním místě. Konkrétně v kraji Olomouckém, Jihomoravském a na Vysočině. Co si ale pod souslovím rodinná politika představit?

Pro jihomoravské lidovce to na prvních třech místech znamená: pětitisícový příspěvek každému novorozenci, zvláštní kapitolu v krajském rozpočtu pro neziskové organizace, jako jsou centra pro rodinu či mateřská centra, a na třetím místě je projekt rodinného pasu, který má poskytnout výhody a slevy pro rodiny s dětmi. V Olomouckém kraji na to jdou lidovci přesně z opačného konce: nejdřív slibují rozvoj projektu rodinných pasů, potom finanční podporu mateřských center a na třetím místě chtějí obce motivovat k tomu, aby se zapojily do projektu Obec příznivá k rodině. To má být projekt Olomouckého kraje, který bude jistě výrazně odlišný od projektu ministerstva práce a sociálních věcí nazvaného Obec přátelská rodině. Korunu prorodinné politice ovšem nasadili lidovci na Vysočině. Tam totiž s omračující konkrétností na prvním místě slibují, že budou "podporovat veškerá opatření posilující nezastupitelnou roli rodiny v odpovědnosti rodičů za děti a dětí za rodiče".

Hned potom chtějí přispět k zachování malotřídek v malých vesnicích, následuje záměr posilovat atraktivitu technických a řemeslných oborů učňovských škol.

Ve Zlínském kraji se tamní KDU-ČSL věnuje na prvním místě dalšímu z bytostně lidoveckých témat, a to obnově a rozvoji venkova. Tuto kapitolu na prvním místě využívají k tomu, aby prodali, kolik za ně kandiduje starostů a místostarostů. V programu pak slibují, že budou pomocí Programu obnovy venkova i jinými nástroji vyrovnávat rozdíly, které bezpochyby jsou v kvalitě života ve městech a na vesnicích. Jedná se zejména o nedostatečnou infrastrukturu, píší zlínští lidovci, a domnívají se, že to spraví slibovaných 80 miliónů korun ročně. Jen pro zajímavost, jedna malá čistírna odpadních vod stojí od pěti do dvanácti miliónů.

V Moravskoslezském kraji řeší program KDU-ČSL na prvním místě způsob vedení kraje - popisuje, jak by měly být rozděleny kompetence mezi hejtmana a jeho náměstky. To je dobrý kalkul hned ze dvou důvodů. Jednak jde o téma, které akcentují také Zelení, což usnadní případné koaliční vyjednávání. A navíc je to promyšlený špílec do žeber nejpopulárnějšího hejtmana v zemi Evžena Tošenovského. Píší-li místní lidovci na prvním místě svého programu, že - cituji - o všem nemusí rozhodovat pouze hejtman, je to naprosto srozumitelný vzkaz voličům i dosavadním koaličním partnerům z ODS. Samostatnou zmínku si zaslouží i poslední region, kde KDU-ČSL postavila vlastní kandidátku: Jihočeský kraj. Tady strana začíná svůj program poněkud nelidovecky podporou výstavby dálnice do Českých Budějovic a následuje návrhy na posílení ekonomiky. Tento akcent na poněkud nerodinná a neobčanská témata následně vyvažuje nebývalou poetičností. Dovolte citát z kapitoly věnované dopravě: "Zlatý klíč k dobře fungující ekonomice je bezesporu uložen na dně truhly s nápisem - Doprava. Je více než pochopitelné, že zvláště v rozlehlých a řídce osídlených jižních Čechách je nutné ten klíč vylovit, pevně uchopit a začít odemykat jedny dveře za druhými, ať se jedná o oblast zdravotnictví, školství, cestovní ruch." Konec citátu.

Je škoda, že jihočeští lidovci neodemkli také zámek s nápisem konkrétní sliby voličům. Čtivosti jejich programu by to pomohlo více než poloprázdné básnické obraty.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .