Amerika vykazuje další nadějné statistiky, ale proces vybředání z krize bude dlouhý...

Znamená to, že ceny krizí pohublých akcií podniků či bank opět rostou a s tím nabývají na ceně i ony firmy či finanční instituce, což dál pozitivně ovlivňuje různé indexy nálad podnikatelů či spotřebitelů -- například nejnověji newyorské Conference Board ze 47mi na 54 bodů -- a to vše napomáhá vybředání světa z krize.

Nejmarkantnější jsou tyto počátky konce krize v Americe, kde mimochodem, jakoby na dotvrzení, že optimismus je oprávněný, prezident Obama znovu jmenoval Bena Bernankeho do čela Federal Reserve, čili centrální banky na druhý termín. Tím potvrdil správnost jeho ,,léčitelských metod'', aplikovaných na nemocnou ekonomiku dlouho předtím, než by to musel udělat s vypršením termínu na konci ledna. Bernanke může tedy začít dohánět svého předchůdce Alana Greenspana, který ve Fedu odsloužil téměř dvě dekády.

Důvodem k americkému optimismu, který mezitím potvridil i Standard and Poor/Case-Shiller Index prvním čtvrtletním vzrůstem cen domů a bytů od počátku pádu trhu před třemi roky a to o 1,4 procenta ve srovnání s prvním čtvrtletím. Počátek růstu cen nemovitostí potvrdila i Federální agentura pro financování nemovitostí, s tím, že ceny sice poklesly o sedm desetin procenta během čtvrtletí, ale vzrostly v květnu a červnu. O tom, že tyto optimistické zprávy jsou jen počátkem konce krize svědčí skutečnost, že obkjem prodeje nových domů a bytů v Americe sice vzrostl v červenci o 9,6 procenta na 433.000 jednotek z červnových 395.000 a už tedy třetí měsíc, zatímco ceny po ročním poklesu o více než 17 procent v květnu poklesly dál v červnu v ročním měřítku, i když už jen o 15.4 procenta. Co je ještě pozitivnějším měřítkem počátku konce krize, jsou nejnovější čísla objednávek obchodů od výrobců trvanlivých výrobků, které po červnovém poklesu o něco přes procento vzrostly v červenci o téměř pět procent. Ovšem, opět v ročním měřítku, je tento vzrůst jen možným ukončením ročního pádu o téměř 26 procent, takže jásání může být předčasné. Stejně tak jsou neradostné výhledy americké nezaměstnanosti, která má v souladu s vývojem na konci každé krize ještě dál růst k deseti procentům a rozpočtového deficitu, který letos dosáhne přes jeden a půl bilionu dolarů, tedy triliónů podle anglosaského počítání. Mimochodem, jakoby svět nemohl už konečně globalizačně sjednotit i tyto hloupé rozdíly v názvosloví, stejně tak jako desetinné čárky a tečky, uvozovky nahoře či dole, velká a malá písmena v názvech a podobně...

Co se týče Británie, po francouzském a německém ohlášení vzrůstu HDP o třetinu procenta v uplynulém čtvrtletí (což Berlín nyní potvrdil) začínají se Britové také tázat, kdy že se podobný důvod k optimismu objeví i v Londýně. Zatím ovšem jediná pozitivní čísla jsou indexy optimismu a počty hypoték udělených bankami kupujícím, které v červenci zaznamenaly růst z 35ti tisíc na 38 tisíc. Podle pesimistů to ovšem neznamená nárůst zájmu kupujících, ale jen nutné koupě těch, kteří už z různých důvodů nemohli odkládat pořízení domu či bytu v naději na ještě nižší ceny než onen dosavadní dvacetiprocentní pokles. O ukončení krize také nesvědčí další pokles cen výrobců o téměř půlprocento mezi dubnem a červnem, což je studenou sprchou po téměř procentním vzrůstu v prvním čtvrtletí. Co se pak týče nezaměstnanosti, ta ve shodě s předpověďmi dál roste k oněm třem miliónům. Nejnověji ohlásila snižování počtů zaměstnanců v Británii japonská Fudžitsu o 1200 pracovníků, tedy o 10 procent. Experti ovšem tvrdí, že Amerika a Británie na tom nejsou zdaleka tak zle jako Eurozóna a zvláště Německo a to i přes zmíněný vzrůst HDP o třetinu procenta ve druhém čtvrtletí. Důvodem je větší pád německé ekonomiky -- tedy o šest a půl procenta ve srovnání s americkými necelými čtyřmi procenty a britskými pěti a třemi čtvrtinami procenta. U průmyslové výroby je rozdíl ještě větší -- ta americká je stále o 41 procent vyšší než v roce 1991, zatímco německá spadla zpět na úroveň v onom roce, což znamená značnou devastaci průmyslových kapacit. A to je jedním z důvodů proč se zmínění experti domnívají, že Eurozóna, zvláště s nadhodnoceným eurem, ještě nemá proč jásat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .