Americké primárky po prvém kole

4. leden 2008

První kolo amerických "primárek", které proběhlo ve čtvrtek ve státě Iowa, přineslo hned několik překvapení. Vítězem se totiž nestal ani v jednom z obou politických táborů kandidát dosud považovaný za favorita.

Zvláště nápadné je zamíchání karet u demokratů, kde senátorka New Yorku Hillary Clintonová, bývalá první dáma Ameriky, která měla celostátně až dosud relativně nejlepší prefence, skončila až na třetím místě. Bývalý senátor Severní Karolíny John Edwards, který už jednou vedl velkou předvolební kampaň demokratů do úřadu vice-prezidenta, ji sice předběhl jen o necelé jedno procento, ale černošský senátor státu Illinois Barack Obama uštědřil oběma opravdu zdrcující porážku. Konkrétně vyjádřeno v číslech: Obama získal 38 procent, Edwards necelých 30 a Clintonová 29 procent odevzdaných hlasů.

K tomu je hned nutné podotknout, že v těchto primárkách volí jen straníci a jejich sympatizanti a že tudíž výsledek jen málo vypovídá o skutečné "volitelnosti" kandidátů do úřadu prezidenta Spojených států. Primárek v Iowě se zúčastnilo necelých 10 procent občanů tohoto státu a navíc lidí těsně spojených se svouí politickou stranou - a to v žádném případě nejsou řadoví voliči, ti mají často úplně jiné názory a preference...

Výsledek je to ale zajímavý a osobní vítězství senátora Obamy je nepochybně "impozantní" - a tak se začíná realisticky rýsovat možnost, že po letošních volbách usedne do úřadu amerického prezidenta poprvé v historii černoch, respektive míšenec Afričana s Američankou. Senátor Obama je mladý (je mu teprve 46 let), působí na veřejnosti sebevědomě, což Američanům imponuje a ukazuje se také jako velmi dobrý řečník.

Politický analytik Bill Schneider komentoval výsledek primárek v Iowě ve vysílání televizní stanice CNN, kde připojil zajímavý postřeh: vedl se tam podle něj zápas mezi "změnou a zkušeností" a zvítězila "změna". Tím chtěl říci, že bývalá první dáma Ameriky Hillary Clintonová, která vede kampaň v doprovodu svého manžela, někdejšího prezidenta USA Billa Clintona a spolu s jeho ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou, má tak na první pohled za sebou mnohem více politických zkušeností než senátor Barack Obama, ale je zároveň příliš spjatá s dosavadním "establishmentem" ve Washingtonu, který řadoví voliči odmítají. Zdá se, že Američané si nyní ve své většině přejí hlavně "změnu", kterou Obama personifikuje mnohem lépe Clintonová. Navíc, podle průzkumu veřejného mínění, dali Obamovi svůj hlas dvě třetiny demokratických voličů do 30 let, zatímco Clintonová měla největší úspěch mezi penzisty.

Jak už řečeno, je to ale jen první kolo primárek, které budou pokračovat v příštích týdnech a lecos se může ještě zcela změnit.

Schneiderova charakteristika ovšem obdivuhodně přesně vysvětluje i výsledek voleb na straně republikánů. Zde také nezvítězil žádný favorit. Možná jen náhodou nejvíce hlasů v tomto kole primárek obdržel bývalý guvernér Arkansasu a evangelický farář Mike Huckabee. Ten také asi nemá žádné velké zkušenosti z nejvyšší politiky, ale představoval by jistě zásadní změnu proti dosavadnímu prezidentovi USA.

Získal 34 procent odevzdaných hlasů a porazil tak tvrdě multimilionáře Mitta Romneyho, který do kampaně vložil nesrovnatelně větší prostředky. To je jistě dobré znamení a jak sám Huckabee dnes podotkl, samotné peníze vložené do kampaně nikomu vítězství nezaručí. Celostátně je ovšem Huckabee doposud prakticky neznámý a analytikové do něj ještě nevkládají velké naděje. O třetí místo mezi republikány se totiž po primárkách v Iowě dělí s Fredem Thompsonem hodně těžká váha, senátor Arizony a bývalý aktivní voják a velitel americké armády John McCain, který je celostátně velmi populární. A celou kampaň v Iowě prakticky vynechal někdejší newyorský primátor Rudy Giuliani, který rozhodně není bez šancí...

Hodně tedy napoví příští kolo primárek, které se koná v úterý ve státě New Hampshire. A rozhodující bitva nastane nejspíše v dalších kolech koncem ledna a začátkem února. Z minulých kampaní víme, že o překvapení nebývá nouze.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Jan Bednář
Spustit audio