Alpy pomnožné číslo [I - úvod a Slovinci v Itálii]
Pamatuji si, jak komentátor zimní olympiády v Lillehameru vyhlásil na Radiožurnálu radostně: "Konečně přestala převaha Němců na saních: vyhráli Italové Kurt Brugger a Wilfried Huber!"
Musel jsem se smát: pánové jsou sice italskými občany, ale zároveň členy německého národa. Zjevně patří k jedné ze 13 národnostních menšin dlouhá století usazených na území dnešní Italské republiky (tj. skoro polovina menšin Evropské unie).
Také rok 2006 je rokem zimní olympiády, která se samozřejmě neodehrává v nížině kolem Turína, nýbrž v přilehlých západních Alpách, především v pohraniční oblasti nazvané Valadas occitanas "Okcitánská údolí". Tam se mluví okcitánsky, tj. románským jazykem celé jižní Francie, ve kterém psali i provensálští trubadúři, středověcí zakladatelé moderní evropské poezie.
V italských Alpách nežijí jenom Němci a Okcitánci: na horách a na jejich úpatí narazíte na více oblastí, jejichž obyvatelé nepatří do většinového italského národa. Olympiáda nám dává podnět k seznámení s nimi.
Od jaderského pobřeží, podél hranice se Slovinskem až po hranice s Rakouskem, žijí Slovinci. Ač není toto území rozsáhlé, z hlediska jazykového i etnologického je tato populace velmi různorodá. Těžko lze zaměnit slovinského terstského měšťana či rybáře na pobřeží za horala téže národnosti, který pase svoje kravičky na 2.800 m vysokém Špiku nad Policami (Jôf di Montasio).
Postupně probereme oblasti, ve kterých žije slovinská menšina v Itálii - z jihu na sever: Istrie, Terst, Kras, Posočí, Benečija, Rezija, Korutany.
Nejjižnější oblast tvoří dvě obce na severním okraji istrijského poloostrova (jehož větší část je územím Chorvatska): přístav Milje (Muggia) a blízká Dolina mají typický středomořský ráz. Na sever od nich se rozkládá Terst, kde je přítomno značné etnické napětí. Proto tam slovinská menšina tvoří jakési podzemní město ve městě. Až se vám podaří do ní proniknout, budete překvapeni pestrou kvalitní kulturní nabídkou, která leckde předčí činnost většinových italských institucí.
Město obklopuje Kras, tj. vápencová vysočina podle které jsou pojmenovány Moravský a Český kras. Kras je staré jméno, které obsahuje keltský kořen s významem "kámen" nikoho, kdo tam byl, toho to nepřekvapí - kameny jsou v Krasu všude: na polích, v lesích, na střechách. Čecha spíš překvapí některá jména: Prosek, Brnik, Devin, Tabor. Tabor (Monrupino) je opevněný kostel nad vsí Repen (Rupingrande), kde se nachází etnografické muzeum Kraška hiša "kraská chalupa". Devin (Duino) je malebný dvojhrad, který se tyčí vysoko nad Jadranem. Zde básnil Pražák Rainer Maria Rilke. Pod ním je kostel svatého Jana, kam mířili poutníci z celé střední Evropy. Nejvýznamnější hosté nechali zapsat své jméno do cenné knihy, mezi nimi Svatopluk, Pribina a další slovanská knížata - po stěnách poutníci ryli svá jména i glagolicí.
Slovinci v Itálii ještě dnes oslavují různá roční období tradičními slavnostmi. To platí také na pobřeží - v Istrii, v Terstu a na Krasu. Během masopustních nocí - ve čtvrtek a v úterý před Popeleční středou -probíhají reje v terstské čtvrti Škedenj (Servola) a ve městě Milje. Miljský masopust s dlouhým průvodem ozdobených vozů je doopravdy velkolepý. Masopustní průvod bývá i na Krasu.
Na prvního máje v Dolině oslavují úrodnou přírodu vztyčením májky. Každý lichý rok se na Krasu v Repnu o dožínkách odehrává Kraška ohcet "kraská svatba" v tradičních krojích. Během léta se také všude konají vesnické veselice zvané šagra. Jsou veřejně přístupné a představují i příležitost jak se najíst a napít za poměrně málo peněz.
Poměrně levné jsou i domácí dočasné hospůdky, kde zemědělci prodávají vlastní úrodu a výrobky. Jsou označeny vyvěšenou větví u vrat, případně na rozcestí. Domácím hospůdkám říkají "osmice", protože za Rakouska směly fungovat nejdéle 8 dní. K dostání jsou sýry a uzeniny, na příklad šunku pršut, a hlavně víno. Místní odrůdy jsou velmi vzácné a nebývají k dostání mimo území vlastního pěstování - pro svou výraznou chuť a hustotu vyniká odrůda zvaná teran.
Při troše štěstí, v "osmici" lze potkat amatérskou kapelu, která hraje lidové písně. Obvyklými nástroji jsou kytara, housle, tahací harmonika - výjimečně lze spatřit i hráče na ratapalec, jednoduchý trumšajt složený ze sudu, ze kterého vychází dvoumetrové bidlo s jednou strunou, v podstatě jakýsi předchůdce basy.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka