AIDS - dobré zprávy z Denveru

Coloradský Denver hostil počátkem února mezinárodní konferenci o nebezpečné virové "chásce" řazené do skupiny retrovirů. Přednášky a referáty budily velkou pozornost, protože k retrovirům patří kromě jiných původců závažných onemocnění i virus HIV vyvolávající AIDS. I když v Denveru nezuřila bouřka, na lepší časy se tu v boji s AIDS rozhodně blýskalo.

Na denverské konferenci vzbudily velkou pozornost výsledky klinických zkoušek léku, pro který má jeho výrobce, firma Merck, zatím jen kódové označení MK-0518. Preparát nedovoluje viru HIV, aby zabudoval svou dědičnou informaci do DNA napadené buňky. Tím je virus vyřazen ze hry, protože se nemůže dále množit. Brazilští lékaři odzkoušeli preparát na 167 pacientech nakažených virem HIV. Jejich virus odolával většině stávajících léků, ale MK-0518 si s ním poradil. U 80 procent pacientů snížil lék počet virových částic v krvi o 99 %. Výsledky hodnotí odborníci jako velice povzbudivé, ale zároveň zdůrazňují, že testy ještě nejsou u konce. Zatím stále nelze s jistotou říci, zda lék nemá nějaké nežádoucí vedlejší účinky, které by zabránily jeho využití při léčbě.

I starší léky se dostaly na denverské konferenci do nového, příznivějšího světla. Při pokusech na opicích se ukázalo, že preventivně užívaná kombinace léků tenofovir a FTC chrání před retrovirovou infekcí. Opice, které užívaly tyto léky, odolaly čtrnácti po osobě jdoucím pokusům o infekci injekcí viru. Léky by mohli preventivně užívat lidé, kteří jsou permanentně vystaveni vysokému riziku nákazy virem HIV. Na šesti místech světa už probíhají klinické zkoušky, které ověřují preventivní účinky tenofoviru a FTC u rizikových skupin.

Jasněji je po denverské konferenci také v otázkách původu viru HIV1, jenž je nejčastějším původcem onemocnění AIDS. Již dříve se ukázalo, že virus HIV1 je potomkem šimpanzího viru SIVcpz. Podobnými viry ze skupiny SIV je nakaženo asi 30 druhů opic. Šimpanzí virus se podařilo vědcům izolovat z výkalů více než 1 300 lidoopů z různých oblastí Afriky. V některých lokalitách bylo promoření virem skutečně masové. Virus si nesl v těle každý třetí šimpanz. Viry SIVcpz lze rozdělit do 30 kmenů. Jako předci lidského viru HIV1 připadají v úvahy jen dva. Tyto šimpanzí viry vznikly zřejmě kombinací virů SIV pocházejících z mangabeje rudohlavého a některého z mnoha druhů kočkodanů.

Sága viru HIV1 zřejmě začala hostinou uspořádanou v pralesích Kamerunu šimpanzí tlupou, jež právě ulovila mangabeje či kočkodana. Šimpanzi se nakazili viry SIV ze své kořisti a ty se v jejich těle zkombinovaly do šimpanzího viru SIVcpz. Pak vstupuje na scénu kamerunský lovec, který skolil některého z nakažených šimpanzů. Mohl se infikovat virem sám, pokud se mu dostala do čerstvého poranění šimpanzí krev s virem. Ale možná dal úlovek šamanovi, který pak nakazil sebe či svého pacienta při léčbě medicínou vyrobenou ze šimpanzích tkání a orgánů. AIDS zůstával lokální záležitostí až do chvíli, kdy se některý z nakažených kamerunských venkovanů vydal po řece na dlouhou cestu do konžské Kinshasy.

Kinshasu můžeme považovat za místo, kde virus HIV zahájil svou děsivou kariéru. Právě v tomto konžském městě vykazuje virus největší genetickou variabilitu a to znamená, že tu koluje mezi místními obyvateli déle, než kdekoli jinde. Z Kinshasy také pochází první známý případ člověka nakaženého virem HIV1. Virus byl s odstupem času objeven v krevním vzorku odebraném v rámci výzkumu malárie jednomu bantuskému muži v roce 1959.