Afghánistán už několik měsíců není v centru pozornosti

V pondělí při tom uplyne teprve rok od zahájení jiné vojenské operace, která po několika týdnech vyústila v pád militantního hnutí Taliban v Afghánistánu. První hmatatelný úspěch proti teroristické kampani, ale zdaleka není konečným vítězstvím. Nejen představitelé nynější afgánské vlády, ale i řada analytiků se změny priorit Bílého domu obává. Režim Talibanu byl sice svržen a sít organizace Al-kaida rozprášena, nikoliv však beze zbytku.

Dopadnout se nepodařilo ani Muhada Umara ani Usamu bin Ladina, tedy vůdce Talibanu nebo respektive Al-kaidy. Po nich, stejně jako po stovkách jejich bojovníků stále pátrají zvláštní jednotky americké armády, působící na území Afghánistánu. V této věci tedy priority Spojených států zůstávají beze změny. Neshodují se ale s tím, co za nejdůležitější považuje afghánská vláda. Pro ni je tažení proti zbylým příslušníkům Talibanu a Al-kaidy pouze součástí mnohem širšího problému. Tím je co nejrychlejší a nejúplnější zajištění bezpečnosti na celém území Afghánistánu.

V metropoli Kábulu a v jejím bezprostředním okolí se afghánská vláda může opřít o přítomnost mezinárodních bezpečnostních sil. V jiných částech země ale kabinet svou autoritu prosazuje jen s velkými obtížemi. Proti tradičně vlivným kmenovým vůdcům, kteří disponují i vlastními bojovníky. Afghánskou vládou opakovaně navrhované posílení mezinárodních bezpečnostních sil a rozšíření jejich mandátu se jeví jako těžko průchodné. Spojené státy upřednostňují dlouhodobější řešení, v rámci kterého by se afghánská vláda mohla co nejdříve spolehnout na vlastní ozbrojené síly. Jejich budování ale začalo teprve před nedávnem. Afghánistán se ovšem potýká s celu řadou dalších problému.

Tisíce nášlapných min rozsetých na území dvakrát větším než Německo, těžce poškozená infrastruktura, stovky tisíc uprchlíků,kteří se do vlasti vrátili v uplynulých měsících ze sousedního Pákistánu a Íránu. Všude přítomná chudoba. To vše jsou důsledky, více než dvou desetiletí válečných konfliktů, které jsou patrné na každém kroku. Na milion obyvatel Afghánistánu bude nutně potřebovat humanitární pomoc, aby dokázali přečkat nadcházející zimní období. Potřebné náklady odhaduje organizace spojených národů na čtyři a šedesát milionů dolarů.

Právě hmotná a finanční pomoc, která do Afghánistánu sice proudí, ale jen stěží stačí pokrýt ty nejnaléhavější potřeby představuje největší problém, se kterým se afghánská vláda potýká. Čtyři a půl miliardy dolarů v příštích pěti letech, z toho bez dvou set milionů dvě miliardy dolarů jen v letošním roce. Takovou pomoc přislíbilo mezinárodní společenství Afghánistánu počátkem letošního roku na dárcovské konferenci v Japonsku. Z pomoci slíbené pro letošní rok, ale do Afghánistánu dorazila zatím jen zhruba polovina.

Nemůžeme si dovolit selhat, prohlásil před nedávnem americký ministr zahraničí Colin Powell, v reakci nabídky, že mezinárodní společenství nevěnuje dostatečnou pozornost v celkové obnově Afghánistánu. Nemuseli bychom mít druhou šanci, jak této zemi pomoci, varoval v této souvislosti šéf americké diplomacie.

Analytici upozorňují, že stejná situace ve které se ocitl Afghánistán, se za nedlouho může opakovat i v případě Iráku. Odstranit režim, který utlačuje obyvatelstvo vlastní země a představuje bezpečností hrozbu pro celý svět, je podle nich jen poloviční výhrou. Cesta k úplnému vítězství je podstatně delší, složitější a minimálně stejně nákladná.