Afghánistán bude vyžadovat intenzivnější úsilí zemí NATO

20. leden 2009

Nový americký prezident Obama dal už před časem jednoznačně najevo, že jednou z priorit jeho zahraniční politiky bude mezi jiným rychlé a rozhodné zvýšení vojenského i civilního úsilí v boji se silami fundamentalistického Talibánu v Afghánistánu. Vzhledem k trvajícímu celosvětovému ohrožení terorismem muslimského fundamentalismu, který vychází z pákistánsko-afghánistánského pomezí i ze sousedního Íránu, se ani nelze Obamovi divit.

Experti, kteří se terorismem zabývají, jsou zajedno, že dokud v Afghánistánu a v sousedním pákistánském pohraničním kmenovém území -- od Wazíristánu až po Severozápadní provincie a údoli řeky Swat -- nedojde k potření Talibánu a jeho různých odnoží, nebude možné ani potření teroristické al-Kajdy, jejíž vůdcové právě tam nacházejí útočiště a výcviková střediska. Obnovená aktivita Talibánu v řadě afghánistánských provincií, právě za pomoci zahraničních posil, to v poslední době jasně dokazuje.

Způsob, jakým hodlá Obama postupovat, je inspirován úspěchem podobné strategie generála Petraeuse v Iráku a ten o ní právě dnes jedná v Pákistánu. V Iráku tzv. "surge", neboli rychlý nárůst počtů amerických vojsk a soustavné systematické čištění oblastí předtím ovládaných teroristy za podpory a intenzivní spolupráce sunitského obyvatelstva, předtím terorizovaného a násilím nuceného ke spolupráci al-Kajdou, přinesly obdivuhodné výsledky a návrat míru. V Afghánistánu by měla podobná strategie získat důvěru kmenových džirg, nebo-li rad ve vesnicích a menších městech, za současného urychlení obnovy země, tedy pokračování obnovování škol, nemocnic, správních budov a komunikací, zničených Talibánci. Současně by měla pokračovat podpora zemědělství nezávislého na pěstování opiového máku a na zločineckých mafiích, které obchod s opiem kontrolují.

Uvedená strategie bude ovšem vyžadovat i zintenzivnění mezinárodní spolupráce v rámci NATO pod mandátem Spojených národů. Právě zde se ovšem dosud projevovaly problémy a obtíže. Některé země aliance poslaly do Afghánistánu více tzv. "nebojových jednotek" -- kterýžto název sám popírá existenci takových útvarů, a nehodlaly je používat ke hlídkování z obav před střetnutími s Talibánci a případnými ztrátami. To bude nutné změnit, ale zdá se, že evropské země NATO budou nyní, po vystřídání prezidentů v Bílém domě, ochotnější ke spolupráci s Američany. Experti tak jsou poněkud optimističtější i ohledně možného úspěcho celé Obamovy strategie, která má prý také rozhodněji vyžadovat intenzivnější účast afghánské vlády prezidenta Karzaiho na obnově fungování státní správy, včetně výběru nezkorumpovaných guvernérů provincií, nasazení nově vycvičených místních policejních a armádních jednotek a podobně.

Usmrcení dvou vysokých činitelů al-Kajdy zásahem raket z amerického bezpilotního letounu před týdnem také podtrhuje mezi západní veřejností nepříliš známou skutečnost, že ani doposud není soustavný tlak na Talibán a al-Kajdu bez úspěchů. To ostatně dokazuje nejen ono zabití hlavy al-Kajdy v Pákistánu Usámy al-Kiniho, zodpovědného za výcvik teroristů pro Evropu a jeho zástupce Šejka Ahmeda Salima Swedana. Mezi rekruty jimi vycvičenými je prý i řada osob s britským občanstvím a jak nedávno odhalil šéf britské rozvědky MI5 Jonathan Evans, na 2000 podezřelých je nyní v Británii neustále přísně sledováno. Důkazem úspěchů na pákistánsko-afghánistánském pomezí jsou i podobně úspěšné útoky na více než desítku dalších teroristických předáků al-Kajdy v posledním roce. Ty zahrnují velitele operací Hamzu Rabiu, plánovače operací Abu Laitha al-Libiho, dalšího šéfa operací Mohameda Atifa, odborníky na výbušniny al-Jusayiho a Abu Zubaira al-Masrího a na biologické zbraně Abu Kabbaha al-Masrího, či velitele ve východním Afghánistánu Abu Obadiaha al-Masrího a další. Jak nedávno prohlásil britský ministr obrany John Hutton, tito teroristé se neštítí vůbec ničeho a proto se dá konstatovat, že britská vojska (a sluší se dodat také ta další ze zemí NATO), brání v Afghánistánu podobné civilizační hodnoty jako jejich dědové v boji proci nacismu během Druhé světové války. Navíc, taktikou Talibánu a al-Kajdy, pro které ani ženy a děti neznamenají více nežli cíl útoku, pak není vojska NATO porazit, ale vydržet déle -- až do jejich odchodu... I proto bude nesmírně důležité pro členské země aliance vyhovět žádosti či prosbě nového amerického prezidenta o vyslání dalších posil do Afghánistánu a těch pár evropských politiků, kteří důležitosti tohoto boje nerozumí, by se mělo rychle nechat poučit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: jj
Spustit audio