8. června zemřel africký prezident, gabonský Omar Bongo, symbol francouzské Afriky

Ve své kanceláři měl vyvěšena společná fota s francouzskými prezidenty Charlesem de Gaullem, který ho dosadil do úřadu, a po něm s Pompidouem a dalšími, až po nynějšího Sarkozyho. Po Fidelu Castrovi to byl nejdéle vládnoucí satrapa na zeměkouli. Stál v čele velmi málo obydlené země, ale bohaté na ropné zdroje. Gabunu se říkalo africký Kuveit. Po smrti prezidenta Pobřeží slonoviny Houphouëta Bobignyho převzal roli afrického "starého mudrce", za nímž se chodilo pro radu, byl smírčím soudcem, arbitrem, jehož názor si vyžadovali, když v některé africké frankofonní zemi hrozila občanská válka, nebo když v některé vypukl státní převrat. Díky této své pověsti a ještě více díky penězům z ropy, kterými štědře uplácel i uklidňoval, bylo zabráněno mnoha konfliktům, zejména v Pobřeží slonoviny. Postupně ze sebe tento dlouholetý vládce učinil jakéhosi křížence mezi presidentem a monarchou. Ve vztahu k Paříži Bongo kolísal mezi servilitou a cynismem. Tento postoj shrnul do obrazného vyjádření pro francouzský deník Libération: "Afrika bez Francie je jako auto bez šoféra, a Francie bez Afriky je auto bez benzínu.".

Po smrti Omara Bonga zavládlo ve hlavním gabonském městě ohromení a obavy. Armáda i policie byly uvedeny do pohotovosti a byl vyhlášen třicetidenní smutek.

To, že Nicolas Sarkozy, který během své prezidentské kampaně tolik pranýřoval všemožné africké kompromisy svého předchůdce a hlásal konec Francafriky, si zvolil při své první africké cestě právě Senegal a Gabon, hovoří hodně o vazbách, které si Bongo vytvořil ve Francii během své čtyřicetileté vlády. Tato složitá mechanika, v níž se mísí státní zájem a obchodní zájmy, politické spolčování a všemožné loby, charakterizuje Bongovu vládu.

Díky ropě se Bongo stal spojencem arabských emirů z OPECu a v roce 1973 konvertoval k islámu a navázal diplomatické styky s Libyí Muamara Kaddáfího. Byla vybudována transgabonská železnice dovážející přes tropický prales uran k Atlantiku. Životní úroveň v Gabonu byla jedna z nejvyšších v Africe.

V roce 1990 vypukly v gabonských městech Libervillu a v Port-Gentil nepokoje, při nichž byl žádán politický pluralismus. Francie Françoise Mitterranda vyslala parašutisty, aby obnovili těžbu ropy a pořádek. Pluralismus byl potvrzen na papíře, ale gabonská demokracie byla nadále jen sledem presidentských voleb, někdy zmanipulovaných, s požehnáním francouzských pozorovatelů. Je jasné, že s prodlužující se dobou Bongova vládnutí začalo docházet ke stále horším excesům: Bongo ohromně utrácel a stavěl bombastické paláce.

Nicméně podle Paříže bylo to hlavní zachráněno. Mimo pár karambolů zůstal Gabon neuvěřitelně stabilní, ušetřený velké vlny etnického násilí, které zmítalo Afrikou od Rwandy či obou Kong přes Liberii po pobřeží Slonoviny. A na africkou demokracii je třeba mít jiné měřítko.

Nyní se spekuluje v Gabunu i v Paříži o možném Bongovu nástupci. Tím by mohl být jeho nejstarší syn, devětačtyřicetiletý Ali ben Bongo, který má silné vazby na vnitro a na armádu. Jeho handicapem ale je, že je vnímán jako kandidát Francie a monarchistického nástupnictví. Dalším kandidátem je jeho švagr, ministr zahraničí a manžel jeho sestry , dvaapadesátileté Pascaline Bongové, ale i další. Zmizí definitivně "francafrika" po smrti jejího hlavního představitele? Už to, že Omar Bongo byl hospitalizován ve Španělsku, a ne ve Francii, kde na něj byla podána žaloba, za to, že si pletl státní pokladnu s vlastní, napovídá, že jedna stránka africké historie končí. Podle představitele gabonské společnosti Svobodných činitelů gabonské občanské společnosti je nyní Gabon na křižovatce mezi respektováním ústavy a občanskou válkou. Gabonci si budou muset uvědomit, že se změnila doba. Byli zvyklí spojovat svou stabilitu s jedinou osobou. Nyní se budou muset opírat o instituce.

Francie ostentativně tvrdí, že se do volby nového prezidenta nebude plést. A také by to zřejmě již bylo spíše kontraproduktivní. Ukázalo se to na Bongově pohřbu 17. června, kde byl prezident Sarkozy, který přišel v doprovodu bývalého prezidenta Chiraka vzdát hold "příteli Francie", málem vypískán za to, že sabotoval francouzsko-gabonské vztahy.

Smrt prezidenta "Francafriky" tvrdě připomněla Sarkozymu jeho sliby, že změní francouzskou politiku vůči Africe. A je to těžká výzva vůči Gabonu, zasaženému hospodářskou krizí, kde se dosud nikdo nezabýval budoucností ani v oblasti těžby ropy, ani v politice. Gabonci by si zasloužili prezidenta, který by sice nebyl takovým přítelem Francie, ale lépe by se staral o své občany.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .