40 let tragédie Apolla 1

27. leden 1967 se zapsal do seznamu největších tragédií kosmického výzkumu. Přitom podle Internetové encyklopedie Mgr. Antonína Vítka vše začínalo nadějně. Na rampě 34 na mysu Canaveral stál připraven kompletní nosič Saturn 1B s lodí výrobního čísla 012. Simulované odpočítávání sestavy začalo 26. ledna 1967. O den později za stavu T -10 min, v době, kdy bylo odpočítávání přerušeno, aby technici mohli odstranit problémy fonického spojení s osádkou, se ozval hlas astronauta Chaffeea:

"Máme oheň v lodi!"

Bylo 23.31.03 UT.

White, ležící na prostředním křesle, natáhl ruku nad hlavu a začal podle předpisu odjišťovat vstupní průlez. K jeho otevření bylo bohužel zapotřebí nejméně půldruhé minuty.

"Vypukl tady požár," opakoval White Chaffeovo hlášení. Inerciální plošiny lodi zaregistrovaly otřesy způsobené pohyby posádky.

"Dostaňte nás odtud!" zaslechli pracovníci řídicího střediska. Byl to poslední zoufalý výkřik astronauta Chaffeea. Pak už se spojení s lodí přerušilo a nastalé ticho se prohlubovalo.

Ve velitelské sekci prudce stoupal tlak i teplota. Čtvrt minuty po ohlášení katastrofy kabina vnitřním přetlakem praskla a Apollo 1 se zahalilo do oblaku čpavého dýmu, takže 27 techniků, kteří přispěchali na pomoc, se přiotrávilo zplodinami hoření. Přesto se záchranným týmům vybaveným dýchacími přístroji podařilo během pěti minut kabinu otevřít. Bohužel již pozdě. Všichni tři astronauti leželi mrtví v křeslech, uduili se oxidem uhelnatým.

Vyšetřovací komise zjistila, že požár způsobil elektrický oblouk, který vznikl v poškozeném kabelu hlavního rozvodu v levé spodní části lodi pod křeslem velitele Grissoma. Stalo se to přibližně čtvrt minuty před ohlášením požáru, tedy ve 23.30.55 UT. Vzhledem k tomu, že během předstartovních příprav byly obytné prostory lodi naplněny čistým kyslíkem pod mírně zvýšeným tlakem (1151 hPa), šířil se požár v kabině velice rychle. K postupu ohně přispívalo i příliš velké množství hořlavých předmětů, jako např. polyamidové sítě, určené na ukládání drobných předmětů za letu.

Kabina Apolla 1, kde uhořeli astronauti|foto: NASA

Tato tragédie měla samozřejmě negativní vliv na časový harmonogram celého projektu Apollo. U dalších exemplářů kosmických lodí bylo třeba změnit vnitřní vybavení s ohledem na použití hořlavých materiálů. Kromě toho došlo k rozhodnutí, že před startem bude v lodi používána atmosféra složená ze dvou třetin kyslíku a jedné třetiny dusíku.

NASA rozhodla, že neuskutečněný tragický let bude nadále nést označení Apollo 1 a následující let, t.j. 4. uskutečněný let programu Apollo, ponese označení Apollo 4. Žádnému letu tak nebylo přiřazeno označení Apollo 2 či Apollo 3.