30 let od nástupu Margaret Thatcherové

Navíc je Brown v poslední době obviňován ze zhoršování pozice vládních labouristů před volbami v příštím roce množícími se vlastními politickými góly v parlamentu. Tato kritika přichází hojně i z vlastních řad strany a to jak od centristických přívrženců bývalého premiéra Tonyho Blaira, tak i z řad levice strany, která je naopak zklamána ,,přílišným'' centrismem vlády a začínají se ozývat hlasy, že Brown straně prohraje zmíněné a pomalu se blížící příští volby.

Premiér, který je osobně považován za čestného politika, se sice snaží vládu sjednotit a obrátit pozornost veřejnosti k celospolečenským problémům. Nejnověji například ke zvýšení pravomocí rodičů ve školách, které jejich děti navštěvují a v tom se bude jistě těšit i podpoře opozice. Není ale jisté, zda mu to nakonec pomůže. Mezitím konzervativci, o jejichž volebním vítězství dnes málokdo pochybuje, vedení mladým a poněkud charismatičtějším Davidem Cameronem, volají po změně.

Po úspornosti, šetření a snížení deficitu státních financí, po obnovení osobní zodpovědnosti, po ukončení kultury nadměrné spotřeby a zadlužování země i obyvatelstva, po návratu vzdělání a schopností do politiky i ekonomiky, po přitvrzení boje se zločinem ...

Situace není zcela nepodobná situaci před třiceti lety, kdy labouristé, tenkrát posunuti více doleva, pod vlivem militantních odborových předáků i výrazně levicové skupiny ve vedení strany, přivedli zemi k hospodářskému kolapsu a prohráli tak volby 4.května 1979. O to pozoruhodnější bylo tehdejší vítězství konzervativců a jejich nástup do vlády, poprve v moderních britských dějinách v čele s neobyčejně ráznou a odpůrci dodávají, tvrdohlavou ženou, Margaret Thatcherovou.

Následovalo zrušení vládního řízení cen, vítězný boj s mocnými předáky odborových svazů, a snahy o zastavení tendencí ,,plíživého socialismu'' ve společnosti. O obnovu tradičních společenských vztahů z dřívějších slušných a čestnějších časů, což symbolizoval i její, pro konzervativního politika tehdy neobvyklý původ, coby dcery hokynáře z malého města na východě země.

Následovaly reformy a Británie začala opět fungovat, jak hlásal jeden z volebních sloganů, i když pro slabší vrstvy začalo jít do tuhého a premiérka Thatcherová byla sarkasticky opozicí vyzývána, aby učinila politický obrat. Její pádná a útočná odpověď: ,,Otočte vy, lady se neobrací,'' dlouho zněla v uších opozičním poslancům a vládní program nakonec přes mnohé nedostatky uspěl. Ne vše však byly jen úspěchy a například zavedení místních daní, které se už dnes vyšplhaly do nebývalé výše, ji leckdo nemůže odpustit. Thatcherová je navíc dodnes opozicí i některými konzervativními současníky obviňována z arogance, což ti, kteří ji znají popírají.

K vrcholným momentům její vlády je řazena i její reakce na argentinské obsazení Falklandských ostrovů. Okamžité vyslání expedičního sboru a rychlé vytlačení okupantů z ostrovů přispěly k její domácí popularitě a o její rozhodnosti a politických principech -- včetně tvrdé neústupnosti vůči komunistickému ruskému impériu, která přinesla ovoce -- se pochvalně vyjadřoval i tehdejší americký prezident Ronald Reagan. Nakonec, jako často v politice, došlo k únavě politické scény i obyvatel dlouhou vládou jedné strany i přes vnitrostranický puč a nahrazení Thatcherové Johnem Majorem a konzervativce porazil v roce 1997 mladý a charismatický vůdce labouristů Tony Blair, který to dokázal nejen díky únavě voličů, ale i díky tomu, že stranu posunul k politickému středu.

Jak už řečeno, dnes není situace v Británii nepodobná situaci ve které se nynější stárnoucí baronka Thatcherová, jejíž síly a zdraví nejsou právě nejlepší, dostala před třemi desítkami let k moci. Zda posoudí nynější situaci coby zralou k podobnému volebnímu vítězství konzervativců také britští voliči, to by se mohlo ukázat už za měsíc v místních volbách, které bývají dobrým předvolebním barometrem. Co se však už asi hned tak nezmění, je celkově pozitivní ocenění premiérky Margaret Thatcherové obyvatelstvem, politiky -- včetně například bývalého labouristického premiéra Tonyho Blaira -- i dějinami.

Co se mne týče, měl jsem s ní osobně co do činění jako novinář poprve před volbami v roce 1979 a naposledy už po jejím odchodu z politiky na přelomu tisíciletí na jedné konferenci v pražském Černínském paláci. Myslím, že jejímu rozhledu, bystrosti a zároveň i dost neočekávané laskavosti se většina politiků nikdy ani nepřiblíží.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .