2005 - špatný rok pro Annana i OSN

Zdá se, že určitou frustrací prochází samotné nejvyšší vedení OSN. Ukázalo se to na tiskové konferenci, jež měla mít hladký průběh, ale změnila se v nemilosrdnou přestřelku. Kofi Annan chtěl mluvit o vizi do posledního roku svého pětiletého mandátu. Chtěl rozebrat současnou situaci světa a nastínit směr, kterým se bude světová organizace pod jeho vedením ubírat.

Vznešené úvahy skončily ale neslavně, asi jako když padne rajče na podlahu. Všechno se zamotalo ve chvíli, kdy James Bone, novinář z britského deníku Times, položil velice přízemní otázku. Jak to prý bylo s terénním mercedesem, který Annanův syn dovezl do Ghany na otcův diplomatický pas, aby se vyhnul placení cla. Úplný konec nastal, když generálnímu tajemníkovi otevřeně řekl, že jeho vysvětlení nedávají velký smysl.

V tu chvíli do Annana jako když střelí. Skočil novináři do řeči, obvinil ho, že se chová jako školák, a že je hanbou pro své kolegy a pro celou novinářskou profesi. Vzápětí se ale ukázalo, že žurnalisté jeho názor příliš nesdílejí. Na konci tiskové konference si vzal totiž slovo šéf Asociace novinářů v OSN Jim Wurst, aby generálnímu tajemníkovi připomenul, že James Bone má právo položit jakoukoliv otázku. Oznámil mu také, že chování svého kolegy v žádném případě nepovažuje za nepřístojné.

Kofi Annan reagoval s tím, že novináři sice mají právo položit jakoukoliv otázku, on si ovšem vyhrazuje právo na některé otázky neodpovídat. To samozřejmě generální tajemník světové organizace má - dodejme ale, že to činí na vlastní riziko. Pokud totiž otázka luxusního mercedesu zajímala na počátku jednoho novináře, dnes už zajímá každého - možná i vás u rozhlasových přijímačů.

Pro úplnost je spravedlivé uvést, že Kofi Annan se několikrát distancoval od aktivit svého syna. O vlásek unikl obvinění vyšetřovací komise, vedené bývalým šéfem americké centrální banky (a mimořádně poctivým člověkem) Paulem Volkerem. Komise totiž uznala, že generální tajemník o aktivitách svého syna nevěděl. Přesněji řečeno, nenašla důkaz, že o nich věděl. Vyšetřovala obrovský korupční skandál v programu "ropa za potraviny".

Právě tento korupční skandál se stal pro OSN těžkou ranou egyptskou. Ukázalo se, že bývalý irácký diktátor Saddám Husajn si kupoval přízeň různých osob částí peněz, jež utržil z regulovaného prodeje ropy během dlouholetých ekonomických sankcí. Praktickou stránku měla na starost OSN - a pro některé úředníky bylo pokušení takříkajíc vysoko nad jejich síly. Samotný Kofi Annan zůstal nakonec mimo obliga. Nikoliv ale jeho syn, který pracoval pro švýcarskou společnost, jež byla jedním ze zprostředkovatelů ropných transakcí.

Mnoho lidí dodnes kroutí hlavou nad tvrzením, že Annan o aktivitách syna nic nevěděl - ale důkazy nejsou pocity. Takže, dokud se nějaký nenajde, platí presumpce neviny. Někteří novináři se ovšem snaží seč můžou, mezi nimi zmíněný James Bone. Generální tajemník jim vyčítá, že se soustředili na malý detail, a přitom jim uniká podstatně větší příběh - tisíce jiných společností, jež dostávaly od Husajna peníze. Posouzení důležitosti je ale pro změnu svatým právem lidí pera. Možná on sám zvyšuje magnetismus své osoby tím, že odmítá na cokoliv odpovědět a novináře rutinně posílá za právníkem svého syna. "Já jeho právním zástupcem nejsem", dodává k tomu profesionálně.

Jisté je, že skandál pro Kofiho Annana zatím nekončí, a to i přesto, že ze všech zpráv vyšetřovacích komisí vyšel zatím dobře. Oslabuje to přitom jeho pozici ve velice důležité záležitosti, kterou má být reforma světové organizace. Mimochodem, když před devíti lety nastupoval, právě to se od něj nejvíc očekávalo. Jeho předchůdce Butous Butrous Ghálí totiž v tomto ohledu naprosto zklamal. OSN dnes vypadá prakticky stejně, jako za Brežněva. Kolik toho na konci svého maratonu dokáže Kofi Annan, to se dozvíme příští rok. Jedna věc je ale jistá už teď: dotěrných novinářů se ani v roce 2006 nezbaví.