1000 vědců oslavilo 10 let sondy Cassini

Každý rok se koná velká konference o planetárním výzkumu. Pořádá jí Sekce planetárních věd Americké astronomické společnosti a účastní se nejen američtí astronomové, ale vědci z celého světa. Jejich počet každoročně přesahuje 1000 lidí a díky tomu jde o největší planetární konferenci na světě. 39. ročník hostila University of Central Florida od 7. do 12. října.

Letos organizátoři využili konání konference k oslavám 10. výročí vypuštění sondy Cassini. Nejednalo se přitom o pouhé formální oslavovaní při banketu se šampaňským. Vědci dokáží oslavovat užitečnějším způsobem v podobě přehledových přednášek a zveřejňováním nejnovějších objevů. Tak tomu bylo i v tomto případě. Pozorování planety Saturn sondou Cassini bylo jedním z hlavních témat konference.

Putování sondy Cassini
Sonda toho za 10 let stihla opravdu hodně. Vystartovala 15. října 1997 z mysu Canaveral na palubě rakety Titan IVB. 26. dubna 1998 prolétla kolem Venuše a 24. června 1999 znovu. 18. srpna 1999 se ocitla zase v blízkosti Země. Laické veřejnosti toto prapodivné chování sondy připadá jako naprosto nelogické zdržování. Proč by měla sonda letící od Země k Saturnu nejprve letět na druhou stranu k vnitřní planetě Venuši a zase se vracet k Zemi? Jenomže sonda si zaletěla dál proto, aby byla u Saturnu dříve. Tento paradox má jednoduché vysvětlení. Pokud sonda proletí kolem planety po předem vypočtené ideální dráze, dojde k podstatnému urychlení sondy gravitačním polem planety. Sondě sice počáteční rychlost udělila nosná raketa, ale na cestu k Saturnu to bylo málo, resp. by cesta trvala dlouho. Proto sondy ve sluneční soustavě necestují po přímce ze Země rovnou k cíli, ale dělají zajížďky k planetám, aby byly u cíle dříve.

Sonda Cassini u Saturnu|foto: NASA

Takové "skákání" od planety k planetě má dvě další velké výhody. Sonda může vyzkoušet palubní přístroje ještě před plněním hlavních úkolů mise a vědci získají cenná data i o dalších planetách. Jedná se sice o rychlé průlety, ale přesto se z nich dají získat vědecké výsledky. Za účelem gravitačního urychlení se pak sonda Cassini ocitla 30. prosince 2000 u Jupiteru. Pořídila řadu fotografií a získala jedno prvenství v meziplanetárním výzkumu. U Jupiteru se totiž současně nacházela se sondou Galileo a bylo to poprvé, co Jupiter zkoumaly dvě sondy najednou.

Cíl Saturn
Po návštěvě Jupiteru ji čekala dlouhá cesta trvající 3,5 roku. Až 11. června 2004 prolétla sonda Cassini kolem Saturnova měsíce Phoebe a zjistila, že je zamrzlým světem, zakonzervovaným po čtyři miliardy let. 1. července 2004, tedy 7 let po vypuštění ze Země, se konečně sonda ocitla u Saturnu a je u něj dodnes. Sonda měla na palubě zvláštní modul pojmenovaný Huygens. Ten dokázal samostatně manévrovat a čekal ho naprosto unikátní úkol. 14. ledna 2005 Huygens úspěšně přistál na Titanu - největším Saturnově měsíci. Po celou dobu přibližování k povrchu Titanu vysílal informace o teplotě, rychlosti větru a složení atmosféry měsíce. Huygens měl na palubě mimo jiné namontovaný mikrofon a pořídil zvukový záznam průletu atmosférou. Na vlastní uši tak můžeme slyšet, jak na Titanu fouká vítr.

Dosud nejpodrobnější snímek prstence Saturnu|foto: NASA

Planeta Saturn není to jediné, co může sonda pozorovat. Co vědce zajímá jsou také Saturnovy prstence a měsíce. Obojího je u Saturnu požehnaně. Prstence mají bohatou strukturu, ve které se dodnes vědci stěží orientují a měsíců... těch má Saturn 60! S trochou nadsázky se dá říci, že k Saturnu se vyplatí letět na průzkum, i kdyby sonda nepořídila ani jeden snímek planety samotné.

Výzkum měsíců
V průběhu roku 2005 sonda Cassini navštívila hned 4 Saturnovy měsíce. 9. března 2005 proletěla 504 km kolem ledového měsíce Enceladus, 26. září kolem Hyperionu ve vzdálenosti 1010 km, 11. října ze vzdálenosti 500 km sledovala měsíc Dione a 26. listopadu 2005 ze stejné vzdálenosti měsíc Rhea.

Snímek Saturnova měsíce Titan|foto: NASA

V dalších průletech kolem měsíců pokračovala i v posledních dvou letech, ale hlavním cílem stále zůstával měsíc Titan. 15. ledna 2006 pozorovala zatmění Slunce Titanem, což umožnilo detailně studovat co dělá Titanova atmosféra se slunečními paprsky. 27. února provedla sonda první radiová měření Titanu. 19. března se konalo zajímavé dvojité radiové měření, při kterém byl na Zemi přijímán jednak radiový signál odražený od povrchu Titanu jednak signál prolétající skrz Titanovu atmosféru. 2. července Cassini sledoval magnetosféru měsíce.

O jednotlivých průletech a měřeních by se dalo psát ještě dlouho, ale důležitý je závěr, že Cassini je rozhodně zatím nejúspěšnější sonda, který kdy Saturn zkoumala.

Výsledky
Sonda pořídila celu řadu unikátních fotografií známé planety s prstencem. Snímky se dostaly na titulní stránky mnoha časopisů. Z krásných fotek se radovali laici i odborníci. Laici z čistě estetických důvodů, astronomové z vědeckých. Kvalitní fotky s velkým rozlišením dokázaly odhalit zatím nepoznané detaily v Saturnově atmosféře.

Sonda provedla řadu objevů. Například zachytila detailně strukturu prstenců planety, objevila čtyři nové měsíce, zpřesnila dobu rotace Saturnu, potvrdila teorii srážek těles tvořících prstence kvůli kterým planeta o svou ozdobu za nějakých 100 milionů let přijde. Společně s modulem Huygens získala značné množství nových informací o měsíci Titan, odhalila na jeho povrchu moře a jezera naplněná metanem. Cassini také objevil ledové gejzíry na měsíci Enceladus a zjistil, že ledové částečky z těchto gejzíru tvoří jeden z prstenců planety Saturn.

A to nejlepší na všem je, že mise sondy zdaleka nekončí. Program je oficiálně plánován ještě na rok, ale všeobecně se předpokládá, že sonda vydrží pracovat ještě mnoho let.