100 000 oběhů Hubblova dalekohledu
Hubblův vesmírný dalekohled slaví. Možná se ptáte, jaké výročí to může být, když byl vypuštěn 24. dubna 1990. NASA si důvod k oslavě vždycky najde a oslavovat nejúspěšnější dalekohled všech dob, to jistě nebude nikomu proti mysli. Důvodem k oslavě je 100 000. oběh dalekohledu kolem Země.
Jako k Neptunu
Jak dlouho jeden oběh trvá? Je to 97 minut. Pro nás pozemšťany se tak HST pohybuje neuvěřitelnou rychlostí skoro 27 000 km za hodinu. Při výšce 600 km nad Zemí urazí při každém oběhu skoro 44 000 km a za dobu své existence už uletěl téměř 4,5 miliardy km. Kdyby nekroužil kolem Země, mohl tak už dnes být u planety Neptun. Ale dost těch čísel, jsou to sice zajímavé údaje, ale trochu samoúčelné. Důležitější je něco úplně jiného. Důležité je, že k dalekohledu 8. října poletí raketoplán a astronauti na HST vymění součástky potřebné ke stabilizaci a napájení dalekohledu. Tato servisní mise prodlouží o řadu let jeho životnost a dalekohled bude moci déle sloužit vědě. A že ji už posloužil více než jakýkoli jiný dalekohled, to je obecně známo.
Skvělý nápad
Už roku 1946 astronom Lyman Spitzer vyčetl všechny výhody, které by přineslo pozorování z dalekohledu na oběžné dráze. Především bez atmosféry je teoretické úhlové rozlišení dalekohledu desetkrát větší. Proto nám HST může poskytuje ty nádherné obrázky, které všichni známe. Druhá největší výhoda je, že svou optickou soustavou může bez problémů sledovat infračervené a ultrafialové světlo, které jinak na povrch Země nemůže dopadnout. Stručně řečeno, každému vesmírnému dalekohledu se oproti pozemským rozšíří pozorovací okno a zvětší dosah.
Dlouhý vývoj
Vážný zájem o stavbu vesmírného dalekohledu projevily Spojené státy už v šedesátých letech minulého století. Vývoj zabral řadu let, na pomoc byla povolána i Evropská kosmická agentura. Začátkem osmdesátých let minulého století byl teleskop pojmenován po Edwinu Hubblovi. Tento americký astronom dosáhl ve 20. letech 20. století epochálního objevu, když našel a změřil rozpínání vesmíru. Po mnoha útrapách měl HST odstartovat v říjnu 1986, jenomže tragická havárie raketoplánu Challenger start znemožnila. K vypuštění dalekohledu bylo třeba lidské asistence a bez raketoplánu byl HST odsouzen na čekání v hermeticky uzavřené místnosti. Odložený start se uskutečnil až roku 1990 a od té doby doslova chrlí HST jeden objev za druhým.
Vědecké objevy
HST pětkrát zlepšil přesnost určení rychlosti rozpínání vesmíru. A nejen to. Všechny vědce doslova šokoval výsledek měření, ze kterého vyplynulo, že se rozpínání vesmíru nejen nezastavuje, ale naopak urychluje. Vesmír se rozpíná stále rychleji a teoretici zatím přesně neví proč.
Vesmírný dalekohled dokázal zobrazit i okolí černých děr v centru galaxií. Do té doby bylo známo jen několik případů. Teprve HST ukázal, že centrální velmi hmotné černé díry jsou v galaxiích naprosto běžné.
HST je mocným nástrojem také při zkoumání naší planetární soustavy. Dokáže zobrazit nebývalé detaily na povrchu planet. Například na Jupiteru sledoval dopad komety Shoemaker-Leavy 9, na Saturnu jeho komplikovaný prstenec a měsíce, na samé hranici pak plutoidy Pluto a Eris.
HST také pořídil snímky, které se mezitím stihly stát legendami. Například snímek mlhovin oblasti v Orionu, kde se rodí nové hvězdy. Na snímcích byly přímo vidět zárodky budoucích hvězd. Nebo tzv. "hluboká pole". To jsou snímky, které se exponovaly desítky hodin, aby se na nich zachytily i ty nejméně svítící objekty hlubokého vesmíru.
Jubilejního 200 000. obletu se HST s největší pravděpodobností nedočká, přesto se dá očekávat, že nám tento skvělý dalekohled ještě přichystá nejedno vědecké překvapení.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
