Zrakový nerv zhojený nanosítí

Při řadě chorob nebo úrazů dochází k vážnému poškození zrakového nervu. Pro postižené to mívá za následek i úplnou ztrátu zraku. Náprava je komplikovaná a výsledek bývá krajně nejistý. Zrakový nerv regeneruje jen chabě. Vědci proto usilovně hledají nové možnosti, jak poškozenému zrakovému nervu v jeho snažení o nápravu škod pomoci. Velkým příslibem je bílkovinná nanosíť, kterou popsal tým vědců z Massachusetts Institute of Technology ve vědeckém časopise Proceedings of National Academy of Sciences.

Vědci nejprve poranili pokusným křečkům oční nerv a připravili je tak o zrak. Pak na poraněné místo vstříkli roztok bílkovin, který v reakci s některými ionty vytvoří v těle zcela samovolně síť s "očky" nanometrových rozměrů. Znamená to, že jednotlivá očka nepřesáhnou velikost sto miliontin milimetru. Taková "nanosíť" věrně imituje uspořádání bílkovin v mezibuněčných prostorech lidského těla a podporuje růst nervových výběžků. Nanosíť jasně prokázala své kvality, když do 24 hodin vyvolala v poraněném zrakovém nervu křečků hojivé procesy. Řez v očním nervu úplně srostl a v zaceleném místě se znovu propojily neurony. U jednoho křečka došlo k obnově nervových spojů z více než 80 %. Přitom už čtyřicetiprocentní obnova nervových spojů navrací zvířeti zrak. Vědci očekávali, že nanosíť bude více zabírat u mláďat, kterým nervy stále ještě rostou. Při pokusech však nezjistili u dospělých zvířat a mláďat v hojení nervu a obnově zraku žádné rozdíly. Nervové výběžky rostly v přítomnosti nanosítě samy od sebe, a léčba se proto obešla bez velmi drahých růstových faktorů.

Zatím není příliš jasné, jak nanosíť vlastně funguje. Je možné, že láká na poraněné místo nové neurony. Nelze ale vyloučit, že působí jako "tažné zařízení", které k sobě přitáhne přerušené konce očního nervu a usnadní tak jejich srůst. Časem se nanosíť rozloží a zmizí. Její zbytky jsou zčásti vyloučeny z těla a zčásti je spotřebují okolní buňky.

Navzdory velmi povzbudivým výsledkům varují lékaři i neurobiologové před přehnaným optimismem. Léčba skutečných poranění očního nervu bude zřejmě složitější. Přerušený nerv obvykle nemívá ostré, rovné okraje. Konce nervu většinou tvoří změť nervové "cupaniny". Navíc byla v pokusech křečkům vnášena nanosíť na poraněné místo okamžitě po poškození nervu, což nelze u všech pacientů zajistit.